Velká Fatra

13. července 2012 v 0:51 | Péťa |  v botách

Petr šlape Arturovi na krk, stahuje čas příjezdu skoro o půl hodiny, aby nám navigace v závěru připravila turistickou vložku po žluté značce. Tak tahle zkratka byla zatím nejvydařenější, skoro nominovaná na záchranu vrtulníkem.


Největší vedro a my se šplháme na přímém slunci na pivo a párek na horskou chatu. Děti to po chvíli vzdávají a bezvládně boří tváře do hrany krosniček. Ondra sedl do ovčího lejna, a tak jsme jim raději utekli. Dohnali nás až na chatě.Smějící se

Vojta ukradl Katce chleba a s nadšením ho drobil po celé dece. "Lopušák" Ondra nabyl po včerejšku dojem, že se všude v nižších polohách v okolí potoku bude prodírat lopuchy a kopřivami a zbaběle to raději obešel po vrcholu. Nás čekal krutý sestup se sklonem 45st., po kterém jsme chodidla hasili v ledově chladném potůčku. Stále čekáme na ty lopuchové porosty, ale kde nic tu nic. Vlastně, jeden lopuch mi posloužil jako věšák na odhozené svršky u horské tůňky s vodopádem. Po celodenní tůře máme k večeři každý dvě míchaná vejce a plátek chleba (nemůžu koukat na Farmu, tak se aspoň mohu vžít S vyplazeným jazykem).




Okolo cíle výletu druhého dne se vedla dlouhá diskuze, aby se ráno plány komplet změnily a nebyla to jediná ani poslední úprava plánu. Ani místo na parkování jsme nevybrali napoprvé J. Dcera redaktora z Ekolistu strávila den v horách s dudlíkem přidělaným na igeliťáku. Ondra s Verčou naopak vsadili na čistě přírodní krém, u kterého myslím nezáleží na výši faktoru, protože přes svůj bílý film nepropustí ani vlásek slunečního paprsku. Na piknikové pauze se Vojta opět samoobsloužil, ten kluk by ve světě opravdu hlady nezemřel J. Od Katky vyfasoval přezdívku "nezávislý santusák". Na hřeben se škrábeme po cestě, která zároveň značená jako cyklostezka. Chybí ale poznámka alespoň pod čarou "pouze pro odvážné MTB". Na hřebeni potkáváme zoufalé a vysílené cyklisty s vozíky, které na tento krásný rodinný výlet poslali v infocentru. Zbytečné asi říkat, že jako pěší i s piknikovými pauzami jsme byli v údolí dřív než oni. Snad tam nesnáší vozíky ještě teď!

V restauraci při prvním pořádném jídle čekáme na vrcholovou skupinu s Mikulášem. Vojta mezitím stihne pobavit půlku hospody, sbalit krásnou slečnu (tatínek mu výběr schválil) a totálně
si umazat kolena (možná by tam měli častěji vytírat Mrkající ).


Ondra svolil k prodírání se lopuším, do míst, kde je přepadl slejvák jak z hasičské hadice. Nevystoupali jsme ani do pulky kopce a Vojta zesr…. sebe i všechno okolo tak, že jsem uvažovala o návratu do doliny. Nakonec jsme tomu dali ještě šanci. Vojta vypadal ala Fanča. Ještě že nenosí růžové sukýnky s volánkama :D. Našeho rozhodnutí Petr litoval už po prvních pár krocích. Kopec se prudce zvedl, podlézali a přelézali se padlé stromy a prodíralo se hustým mlázím. V sedle se opět dělíme na vrchaře (měli jen malé závaží 6,5 kg) a krosničkáře. Cestou potkáváme zajímavě vymleté zbytky sněhu vodou, slibované kopřivy až po ramena, jen těm lopuchům jsme se vyhnuli v korytu potoku. Vojta se těsně před cílem znovu posral, možná to schytala i krosnička.

Domů jedeme nakonec na noc, což se docela vyplatilo. Vojta spal celou cestu, bez probuzení byl přenesen z auta do postýlky, na kojení se vzbudil až v pět, v sedm dostal lahvičku a vstával skoro v devět. Krásný závěr dovolené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama