Smržovka

13. července 2012 v 0:32 | Péťa |  Vojtidlo

Co je jednodušší, zabalit se s dětmi na víkend nebo vyhořet? Doma to vypadá jak po výbuchu, vařím, peču, dítě mě tahá za nohu a řve. Tašky zejí prázdnotou, čas neuvěřitelně rychle ubíhá a manžel nikde. Konečně, záchrana přišla! Peťa se ujímá jako vždy cyklopotřeb, já se vrhám na balení tašek. Za 10 minut to ale těžko zvládneme. Upozorňuji spoluposádku, že budeme odjíždět tak o půl hoďky později. Přestože se kasají, že už stojí v pozoru a čekat na nás nebudou, počkali. Na týdenní dovolenou asi půjčíme dodávku, protože kufr byl věcmi na dva dny plný až po okraj. Někdo měl v autě klid, někdo řev, podle toho, jak si to kdo uměl zařídit, resp. mé dítě se řevem a taháním za nohu unavilo ke spánku.

Ukládáme mrňata do postýlek a scházíme se podle jejich vytrvalosti jak švábi na pivo. Pivo ale nebylo. Lijeme do sebe medovinu, nožiček by se jeden nedopočítal. Po dobré medovině se chystáme k dobrému spánku, ale to bylo v jiné pohádce. V té naší to bylo trochu jinak, začala párty mrňat. Ráno si připadám jak po nekonečném flámu, mám oteklé oči, třeští mi hlava, naspané mám dohromady asi 3 hodiny. Něco po mně rajtuje, řve do ucha a štípe do bradavek. To něco je můj syn, který po mně rajtuje už od pěti, zatímco já chvílemi upadám do komatu.



Potkávám Veroniku. Ajajaj, na celonoční párty s Vojtou prý byla taky… Vojta zkouší blít do záchodu, že by to už někde
viděl? V nestřeženém okamžiku se snaží ze záchodu vydolovat závěsnou vůni, popřípadě olizovat záchodové prkénko.

Otcové od rodin už jsou připravení a jedou se zrakvit na singl pod Smrkem. V průběhu dne mi přichází MMS se zdokumentovaným úrazem a výčtem pádů skupiny papas. Večer jsem se těšila z toho, že budu moci ránu zajodizolovat, ale svou pikosekundu slávy jsem promeškala.

Zato sekce matky s dětmi balí své ratolesti na celodenní výlet na Vyhlídku, do Parkhotelu atp… Cestou na Vyhlídku potkáváme téměř pohádkovou babičku, která nám poradila cestu z černého lesa. Respektive nemuseli jsme jít tím

pádem zpátky tou samou cestou a trochu hlouběji jsme poznali místní les. "Doma" jsme se mihli pouze za účelem krmení dravé zvěře, kteroužto jsme pak naopak my vyhládlé matky musely vytlačit do kopce k Parkhotelu. Nekonečné čekání na jídlo si krátíme na hřišti. Oblíbená byla houpačka, ale Vojtu bavila i zběsilá jízda na pneumatice.

Manžílci toho měli málo a potřebovali se dorazit - na rozhlednu Černá studnice je to jak jinak než do kopce a dolů je to zase technickej sjezdík.

Vojta zbaštil Františce kaši. Jak si tak pochutnává na večerní kašičce, ozve se Martin: "Tady někde ještě před chvílí ležela kaše!" Vojta ani nemrkl a vesele se cpe dál. On by přeci nikdy….cizí kaši Usmívající se


Po tom co se dělo s dětmi následující den se raději pídit nebudeme. Přežili to! Péče otců jim evidentně svědčí. Zatímco matky prožívaly adrenalin v pedálech, děti měnily své tváře a ohromovaly otce až k dojetí. Ráno začali v cukrárně, děti uplatili kornoutem a PB hlásil SMS, že Vojta usnul. Dle všeho snad jen Veronika byla malým Mikešem proháněna a vytrvalé hopsání na místě už nebavilo ani jednoho. Chtě nechtě vybičovala i do té doby spokojené otce ven do psího počasí. Ano jediné co pánům nepřálo bylo počasí. Celá akce se však minula účinkem, Mikeš se rozhodl nespat. V cukuletu byli zpět, ani na vyhlídku nedošli. Nezbývalo než zabalit, zamávat, pobrat správný počet ratolestí a svých a rozjet se zpět k domovům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama