První vyjížďka na kole 2011 - Brdy

13. července 2012 v 0:26 | Péťa |  na kole
Konečně se dostalo i na mě, protože Pro_pa silničku odpískal. Naplánovali jsme si krátký výlet přes Brdy do Haloun - musíme přece splnit bikerskou povinnost . Vlakem jsme se přiblížili do Řevnic, přeci jenom jsem se necítila hned na 100 km výlet . Ve výsledku jsem byla ráda za najetých 32 km a ještě den jsem si lízala rány. Teď ale hezky popořádku.


Dostat se na brdský hřeben není zadarmo, jelo se mým resp. bambulkovským tempem, tzn. snažila jsem se nepřekročit 180 tepů. Takže si umíte představit, jak pomalu jsme museli jet . PB představa o tom, že v Halounech budeme za hodinku, se velmi rychle začala rozplývat. Bylo ale krásně, přes noc nasněžil poprašek sněhu, a tak jsme chvílema byli kromě lesní zvěře první, kteří narušili hlakou bílou pokrývku cest vinoucích se do zimy zahalenými Brdy. Zima byla pěkně vlezlá a nepříjemná, obzvlášť když navštívila moje boty a zalezla až pod nehty. Idylická samota nás opouštěla čím blíže jsme byli Halounům. Po sněhu sešlapaným stovkou bot (potkali jsme turistický klub důchodců) se jelo jak na tankodromu. Žaludek se mi hlasitě ozýval a byla mi hrozná zima. Potkali jsme tabuli "Halouny 3 km". Jedny z nejdelších třech kilometrů, které jsem kdy jela. To ani ve Vimperku jsem nebyla tak na dně. Už mi nemrzly jen nohy ale i ruce, kterými jsme křečovitě držela brzdy. Modrou, kterou bych si jindy užila, jsem nenáviděla. Proč jsme museli jet tak daleko od domova? Jak se tam odsud asi dostanu? Peta byl silný a úžasný a možná mě ani nechtěl zabít, já bych to, bejt jim, udělala hned. Holt je to s těma těhotnýma občas trochu náročnější Usmívající se.
Teplo v hospůdce začalo drasticky vyhánět zimu zalezlou za nehty. Bolelo to moc, dokonce příšerně a ještě to vypadalo, že se ani nenajím! Všude jsou teď zabijačkové hody a tahle hospoda samozřejmě nebyla pozadu. Ještě že se našel mezi jitrnicema a prejtem i nějaký ten smažáček. Vyhřátá kamínka, vedle kterých jsme seděli, bych nejraději objala. K obědu nám hrál postarší pán, kterého se zdálo, že málokdo poslouchá, na kytaru trampské písně.
Jasné bylo, že výlet výrazně zkrátíme, zadek už jsem měla pořádně natřesený, sotva jsem si sedla na sedlo a naakumulované teplo by také dlouho nevydrželo. Cestou nejkratší míříme opět na vláček. Kola nám ve vlaku aspoň pěkně okapala a oschla Usmívající se, ale byl to jen čistý sníh...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama