Nakolácký sraz pod Čerchovem

7. října 2010 v 23:15 | Péťa |  na kole
Nevím nevím, jestli starost o pěkné počasí už příště raději nesvěříme někomu jinému, protože Burajda se už podruhé v řadě moc neosvědčila. Přestože byl celý týden ve znamení babího léta, s příjezdem na Babylon začalo pršet. Po vzoru každé podobné nakolácké sešlosti se opět stoly prohýbaly pod haldami všelijakých kulinářských pochutin a tekutin především těch moravských. Vůní, chutí a množstvím u mě jasně zvítězila na jazyku se rozplyvající gouda od Kominíka a burčák lahodný to mok.


3
Vůbec celý sraz byl provázen podivnou spletí různých úrazů jak tělních tak "kolových". Podotýkám, že úrazy bikerům se nestaly v terénu, nýbrž na asfaltu nebo dokonce v bazénu . Sumasumárum z naražených žeber se vyklubala žebra zlámaná, z jednoho vykloubeného prstu byly za pár dní najednou tři. Ještě že z jednoho zlomeného rámu nebo dvou osmiček nebylo po týdnu třeba pět .

Čerchov je nejvyšší horou Českého lesa s výškou něco nad 1000 m.n.m. (1042 m konkrétně), a tak jsme na ní jeli v den, kdy budou výhledy zaručeně krásné - cca 5 m před sebe . Peloton, co má rád asfalt, se vydal nahoru cestou pohodlnější zato děěěěěěěěsně dlouhatánskou, takže i my, kteří většinu úseků tlačili, protože schody nahoru ještě jezdit neumím, jsme tam byli první. Necháváme kola napospas větru a dešti a sami se jdeme přitulit ke krbu a rozmazlit se výbornou zelňačkou. Hned ve dveřích na nás dýchly staré časy………….

Jsme téměř na odchodu, když se malý prostor přátelské hospůdky zaplnil docela promáčenými nakoláky. Jako v indickém autobusu - jednou stranou dovnitř a druhou ven - musíme vyklidit prostor a poskytnout svá zahřátá místečka potřebným. Z hospody po červené rovnou zase do hospody, kde jsme měli objednané obědy a kde na nás číhali William s 1přítulkyní. Na kola s námi ale srabácky nešli - povídali cosi o ošklivém počasí . Než jsme vylezli z hospody, flintovi někdo vypustil duši. Ten se však nezalekl a nalil tam šampon. Ten zabublal a díru zalepil. Obě sekce se opět rozdělili a sešli jsme se až v kempu, resp. v bazénu v Kdyni, který od té doby navštěvujeme každý den. Mají tam teplo (ne jenom v sauně), teplou vodu, že jsem nemusela po první minutě drkotat zubama, úžasný tobogán, na kterém na mě nikdo nemá (kromě Banánovníka - poražení závistivě trvdí, že má stejně velký zadek jako já, což má být prý důvod naší rychlé jízdy ), vodní houpačku, výřivku a spoustu různých trysek. Jo a taky tam mají v bazénu tyč, na které lámou zlobivým chlapečkům žebra . Kolo a sauna mě zmáhají natolik, že jsem společensky unavená i bez burčáku a jdu na kutě.

Paráda, ráno neprší, o to je však větší kláda. Navlékáme na sebe mokré a vymrzlé svršky a juchůůůůůůůůů do terénu a taky na nebezpečný asfalt - teda hlavně pro Crow, který po nepovedeném saltu přes Pro_pu skončil s (nebýt Radia) nepojízdným kolem a vykloubenými prsty na pohotovosti v Domažlicích. Pro_pa svou dnešní misy obohatil o záchranu zlomeného rámu Malého Jardy. Holt moraváci dneska dojezdili.

2
Díky ztrátě navigátora (Pro_py) jsme na oběd dofrčeli po silnici - nebyla to sice nejkratší, zato ale o dost nepříjemnější cesta. Vynahrazujeme si to po obědě a plánujeme si terének. Jenže mapy dost kecají, jinak řečeno místní asfaltují rychleji než upgradují mapy, takže místo lesní cesty nás dost často překvapuje přepychově hladký ještě černý asfalt vyhledávaný tak maximálně bruslaři. Snažíme se proto imrovizovat a jezdíme křížem krážem po lese - někdo sbírá houby (obzvlášť v Radiovi se probudily houbařské touhy) a někdo hledá imaginární cestičku. Murphy nám vyhrožuje, že od koho ještě uslyší slovo "houba", vypíchne mu oči. Trochu mu nevěříme, a tak ho občas poškádlíme . Zatím vidím. Nacházíme zatopenou jeskyni a přemýšlíme, co by tam mohlo žít za živočicha. Medvěd asi ne! Cestou od jeskyně zkouší Murphy lehokolácký trik, ze kterého ho nakonec musí Flint vysvobodit - ale nejdřív si udělal fotku…

Počasí je den ode dne krásnější, takže v pondělí je sice zima jak v morně, ale vykukuje na nás sluníčko. Burajdina skupina vyráží za doprovodu Medůzi s Medůzidlem na vlak - jedou někam do kšá a zpátky. My jedeme podruhé zdolat nejvyšší vrchol Čerchov a zadrncat si na schodaté modré. Tedy jak kdo, já s PB poté, co jsme se sesbírali z asfaltu, nakonec jdeme na ty bedly, které mi Murphy včera zakázal sbírat .

A tak:
Sedm malých bikerů jelo na výlet
Jeden spadl na svůj prst
Zbylo jich jen šest.

Šest malých bikerů šlapalo lesem
Jeden musel domů jet
Tak zbylo jich jen pět

Pět malých bikerů brázdilo asfalt
A to jim všem patří,
Zbyli jenom tři

Protože už na úterý nebyla žádná vyjížďka v plánu, rozhodli jsme se neprodlužovat naše trápení ve vymrzlé chatičce a spolu s Pro_pou a Radiem nakládáme Maxíka až po střechu a vracíme se do Prahy. Nebyli jsme zdaleka sami. Pár odvážlivců však zůstalo a kemp opouštělo za vydatného deště. Básník tam prý ne/trpělivě čekal na lepší počasí a jestli se dočkal, napoví následující báseň .

Jiří Ptáček
"Básník"

Básník ležíc ve stanu,
poslouchá ševelení deště
říká si: "dokud prší nevstanu"
zkusím počkat chvíli ještě

Jednou přestat přeci musí
pršet na promáčenou zemi
slunko vyjde a mou duši
pohladí a rozveselí

Pak dupe silně do pedálů
radostně a šťastně hledíc
na zpáteční cestě domů
vyhlíží už vílu svoji.

Ocenění nejlepší hláška srazu získává:
Airline:" Koukni se mi jaký bude zejtra počasí."
Kominík: "Na co, dyť zejtra už jedeš jenom autem domů ne?"
Airline: "No jo ale chci vědět, jestli budu muset stírat"
Kominík (a všichni ostatní): "???"
Airline: "Já totiž, když stírám, tak nesvítí světla"
Všichni: (bouřlivý smích)
Airline: " A to ještě nevíte, že jsem až tady zjistil, že jsem si zapomněl uplně všechny doklady doma"
Burajda: "Ty žádný papíry nepotřebuješ, stejně by ti nikdo nevěřil, že jsi to auto ukradnul."

Pravda o srazu pod Čerchovem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 crow (vrána) crow (vrána) | E-mail | 7. října 2010 v 23:29 | Reagovat

Hele trochu optimismu do tý básničky! Dneska mi sundali sádru, tak to vidím taky radostněji :-)))

2 flint flint | 22. října 2010 v 19:06 | Reagovat

Článek jsem si přečetl až dneska, ale moc se Ti povedl. U tý sekce s šamponem a hlavně u tyče, co láme zlobivým chlapečkům žebra jsem se musel smát nahlas:D A ta básnička - máš ráda Harlej? Já na nich byl už dvakrát v Blatný. Tuším, že někdy koncem roku budou i u nás ve Strakonicích. Můžete zajet na návštěvu...:) flint1736(a)seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama