Karavanky 13. - 19.8.2010

12. září 2010 v 15:43 | Péťa |  v botách
Tomáš a Jirka byli na domlouvací schůzce naladěni na stejnou notu, a tak jsme je při první příležitosti sesadili v autech dohromady. Kačka, která pusu jen tak nezavře, nasedla do červeného draka s pytlíkem v ruce a po prvním rychlejším rozjezdu ztichla úplně. V rámci šetření za tunel mezi Rakouskem a Slovinskem trápíme auta průsmykem. Nahoru i dolu  se tu musí jezdit na jedničku, v zimě leda na rolbě. Ve tmě nesměle pípla SMS: "Vítejte ve Slovinsku".

První a asi poslední suchou noc jsme strávili na parkovišti se slovinsko-rakouskými hranicemi nadohled. Od té doby se nám o suchu mohlo nechat pouze zdát. Stany byly vystaveny křtu větrem i deštěm a musím říci, že Jurek i Husky obstály ve zkoušce na jedničku.   

1
Vlídnost není zrovna vlastnost Slovincům blízká. Slečna, která má Karavanky za barákem, nebyla schopná ukázat nám cestu; parkoviště, kde jsme zaparkovali, bylo prý soukromé, ale zákaz nikde; bača škudlil mlíko asi na večerní omlazovací koupel, protože se nechtěl ani o hrníček podělit....      Dalším "kladem" Slovinska bylo nezapomenutelné značení turistických cest. I navigace byla ztracená. Hlásila, že se nacházíme na cestě, ale my ve skutečnosti stáli uprostřed hlubokého lesa. Navíc sled značek, po kterých jsme šli, byl pro mě naprostou záhadou. Aniž by byla možnost, odkud by se mohla napojit nebo odpojit nějaká cesta, chvíli jsme šli po červeném kolečku a chvíli zas po červeno-zeleném; pak zase jen po červených čárkách. A to byl ten lepší případ, kdy na stromech bylo aspoň něco nakreslené. Díky tomu a dalším nezanedbatelným vlivům jsme nebyli ani jeden den schopni plnit normy. "Však také nejsme žádní Stachanovci", řekl by Tomáš.

K chatě to bylo ještě daleko a dost vysoko. A tak jsme první den, vyčerpaní blouděním a obtěžkáni ještě batohy plnými žrádla, za deště vystavili stanové městečko rovnou u cesty. V tomhle počasí snad nebude mít nikdo to srdce nás vyhodit. Déšť, který dopadal na stan, připomínal svou sílou proud vody z hasicí hadice. Vzpomněla jsem si na vyprávění lidí, kteří byli kvůli počasí několik dní uvězněni ve stanech a nemohli jít dál. Ještě že máme dost jídla .

Ráno se probouzíme do mokra a mlhy. Na paloučku, kde stanujeme, se nám okolo bot dělají malé
2
loužičky. Hrdinně ale balíme stany a vyrážíme na kopec. Značky nebyly vidět ani za jasna, natož pak v mlze. Jdeme podle intuice a GPS - rovnou za nosem. Z mraků jsme buď vylezli nebo se vypařily, protože nám nosánky brzy začalo ožíhat sluníčko. Střetáváme se s prvními živými bytostmi - kravami a ovcemi a děsně hlučnými kobylkami. Fakt, oni chřestají nožičkama, i když letí a nadělají hrozný randál. Na jednu ovci jsem měla spadeno, když jsem na ní poslala uvolněný šutr, na mé poměry s neuvěřitelnou přesností, který ve svahu nabral ještě větší rychlost..... ale ovčin anděl strážný měl zrovna hlídku, tak z večeře nebylo nic. Jdeme dál po úzké cestičce zaseknuté v prudkém svahu. Najednou cestička končí a pokračuje až po 20ti metrech za skalkou. Chceme na chatu, musíme se kousnout. Hurá! Je 14h a my jsme v cíli předchozího dne - Koča na Golici (1582 m). Sušíme stany a přitom se dozvídáme, že stanování je tu opravdu zakázáno. Prý by nás mohli nechat přespat na "salaši", ale to bysme to k ní museli nejřív trefit a ne na ní shlížet o 200 výškových metrů výš. Kluci nakonec našli parádní kryté místo na kopci. Skryté bylo ale pouze pro oči turistů, před nárazovým větrem jsme se neukryly. Do stanů se opíral tak, že kdybysme v nich neleželi, tak odletí.

3
"Kůň si hlasitě říhnul a zacinkal".... že mají zvonečky krávy nebo ovce je normální, ale o koni se zvonečkem jsem nesnila ani v tom nejpodivnějším snu. A přesto. Měli jsme jich před stanem celé stádo. Ze začátku byli silně nedůvěřiví a prohlíželi si naše divná obydlí jen z povzdálí. Pak se ale nežinýrovali a začali zkoumat i obsah batožiny. Snažili jsme se vypadnout co nejrychleji, abysme pastvinu neokupovali moc dlouho. Protože jsme měli zanedlouho dorazit ke kuče, kde prodávají pirožky, rozhodli jsme se posnídat později. Ke kuče nás doslova a do písmene dovedla kráva Milka hnědá, bača se ale na odbyt mléka (či jiných produktů) šťastně netvářil. Jako nejpříhodnější místo pro snídani v trávě jsme zvolili koutek v závětří kadibudky. Mlíko bylo, i když jen to sušený; krávy před ešusem nějak utíkaly ;). Podaří se nám dneska dojít až do cíle druhého dne? Protáhnout se, nahodit batohy a jde se. Trochu zkoušíme pevnost kotníků chůzí po vrklavých šutrech v kamenovém poli - malá průprava na odpoledne. "Čo nám chýbalo, len pár výškových metrov" od chaty, když se přihnala mlha, že člověk na krok neviděl a krupobití, že než vytáhl pláštěnku, byl celý durch a než v ní ušel pět kroků, už bylo zase jasno. Pěkně bláznivé je to horské počasí.

A tak si na koče na Stolu (2174 m) sušíme svršky a hřejeme se teplým horským čajem. Od4místňáka si necháváme poradit, že bivak, kam máme namířeno, vyhořel. Hlavu ať tedy složíme v chatě o něco níže položené. Jsme v horách, a tak i když jdete do místa níže položeného, znamená to klesat, stoupat, klesat a stoupat a ne o málo. Pod posledním kopcem tekl polovyschlý potůček, ve kterém jsem nejdřív smočila ulepené vlasy, později i celé tři dny nemyté upocené tělo. S Kačkou jsme se ještě smály: "Počkej, až přijdeme na chatu, a bude tam sprcha". A byla - teplá a celá jenom pro nás. Někteří se sprchovali i dvakrát - asi ta špína na poprvé nechtěla pustit .
Malá anketa: v Domu pri izviru Završnice (kde jsme spali) jsme měli postel, teplou sprchu, teplá kamna se sušákem, kuchyň k dispozici, pivo za 2 éčka, splachovací záchod a dostatek pitné vody a to celé za 10 EUR. Na koče na Stolu byl v ceně 18 Eur luxus v podobě postele, venkovního záchodu, venkovního vaření, vystydlých kamen, piva za 3 Eur, bez sprchy (pouze pod okapem) a pitné vody za 3,5 Eur (1,5 l) nebo dešťovky zdarma. Kam byste šli radši spát?

5
Sympatická provozní, která pronesla posvátnou větu:"My English is dead", s námi komunikovala slovinsko-anglicky. Považovala nás pravděpodobně za blázny z Čech, kteří se chystají s 20kg batohy lézt po ferratách bez vybavení. Tohle jsme ale pochopili až na těch ferratách. Na to, že něco přijde, lehce poukazoval kovový žebřík, který už sám o sobě sklízel od Peti záporné body. "Kdybych to byl býval věděl, radši bych sem nechodil" muselo Peťovi proběhnout hlavou, když se vyšplhal na Košuticu 1968 m a dál vedly jen lana. Jako všichni za jednoho, jeden "pro" všechny jsme spojili své síly a schopnosti (škoda že někdo neovládal telepatii), abychom Peťu dostali přes hřeben Košutice. Na vrchol Velikeho vrchu už jsme ho ani nehnali, sic se jednalo pro někoho o nenáročný ferratový výstup, pro jiného by to byla ta nejhorší noční můra. Neuskutečnil se jeden, uskuteční se druhý.... řekli jsme si a na mapě vyhledali jiný vrchol stejného názvu - asi mají Slovinci nedostatek fantazie. Sešli jsme kousek do údolí, všude samá pastvina a my vměstnali naše 3 stany na 10m² a přenocovali.

Počasí bylo zkur.... a převýšení kur...., takže se nakonec ani druhý Veliky Vrch nekonal. K chatě Roblekov dom na Begunjščici to bylo nekonečné stoupání, kterého bylo na jeden den až moc. Celkem nám to stoupání dalo 1400 v.m. a klesání 1600 v.m. No co, dali jsme se na vojnu, tak musíme bojovat. Na chatě jsme zvedli měsíční obrat, vyjedli všechno kyslé mléko a pobavili se nad Jirrikovým názorným vysvětlováním, že má potřebu :). Aspoň na závěr dne nás čekala nějaká zábava, když jsme jezdili kamenopádem. A vítězem v soutěži o útok největším šutrem se opět stal.... nejlepší z nejlepších..... Tomáš. Poté jsme došli hlubokým temným lesem se sotva patrnou cestičkou až k našemu dobrému známému Domu pri Izviru Završnice. Bohužel tam byla jiná paní , než posledně, a tak jsme si jí musely "zaučit". Asi se hodně divila, když jsme si začali nosit prádlo ke kamnům na sušení, vlezli jí až do kuchyně a ještě si půjčovali nádobí .

Nastal den, na který se nikdy netěším, den kdy jsme se vraceli k autům a zamíříli k domovům. Auta byla celý týden zaparkovaná ve Slovinsku na nehlídaném parkovišti. Budou tam ještě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama