Jak to celé dopadlo!

25. července 2010 v 23:39 | Péťa |  různé

A máme to!

3
Odpočítávání se zastavilo na týdnu. Parádně to začíná. Sedřená záda, noha, naražená žebra a nikdo nám už nemůže říct: "než se vdáš (oženíš) se ti to zahojí". A tak jsme rádi, že ten náš výlet do Rychlebek nedopadl tragičtěji.


1
Pár dní do svatby a najednou chybí spousta věcí. Sáčky na výslužky se mi zdají být malé, ale paradoxně pak byly zase velké. Dárkové služky jsou k sehnání v každém hypermarketu, ale před naší svatbou je stáhli z pultů. Ženich byl málem bez kravaty, a tak jsem mu koupila raději hned dvě. Nakonec zapomněl pásek a málem by mu spadly kalhoty. Nějaké pozdvižení během obřadu, ale stejnak bylo. Po navlečení a zašněrování do šatů, posledních úpravách vlasů a přepudrování nosíku mě opustila má "pravá ruka" Darinka a ponechala mě svému osudu. Prvních pár minut obřadu se holt muselo obejít bez kytice. A prý si Peťa říkal - když jsem přišla bez ní - na co jsme ji vlastně kupovali .

Na nedostatek sluníčka jsme si stěžovat opravdu nemohli. Jednak tam bylo to "moje sluníčko", druhak jsem si přála sluníčko a ne déšť a navíc ještě byla zvaná Burajda, která sluníčko doma nikdy nezapomene. Takže obřad probíhal za 38º vedra na přímém slunci na louce u rybníčka. Co se dělo za námi, jsme neměli ani páru. I kdyby hosté omdlívali jak na spartakiádě v osmašedesátém, nám by to bylo jedno. Stáli jsme tam spolu ruku v ruce, tváří v tvář faráři, který kázal svou bohoslužbu. Pasáž o stvoření "muženy" z Adamova žebra nám vtiskla do tváří úsměvy a vzpomínky na chvíle, kdy jsme si povídali s farářem na našich setkáních. "To je ale kost.... řekl Adam, když poprvé spatřil.....", pronesl farář a uvedl svou řeč psanou pro nás. Blíží se okamžik, kdy budeme opakovat slib. Vzrůstá ve mně panika, říká slib každý zvlášť nebo ho opakujeme společně? Nenápadně se ptám Peti. Slib jsme si zopakovali hledíce si hluboce do očí, bratr se mi pak smál, že jsem odvážná, co jsem mu všechno naslibovala... No jako by to bylo na matrice jiný, tam to akorát odkýveš. Je vidět, že sám hned třikrát nepozorně naslouchal.

Polibky, prstýnky, podpisy - už jsme svoji J. Au, sakra, něco mě kouslo a rovnou na zadku. Jak se2mám asi podrbat, když jsou teď všechny pohledy upřeny právě na nás? Co to vůbec bylo? Jestlimi pod sukní lítá vosa, tak tu bude pěkný rodeo. Snad to nakonec byl opravdu jen zatoulaný mravenec... Farář se mezitím vrátil s kytarou a vyzval hosty, abychom si společně zazpívali písničku, kterou jsme si předem vybrali. Byla veselá a překvapivě jsme nezpívali sami .

Zasypáváni rýží, kterou jsem lovila ještě večer z podprsenky, jsme byli farářem odvedeni špalírem na společnou cestu životem. Paní Hnízdilová nás přivítala rozbitím talíře na cimpr campr na kamenné dlažbě, ze které se opravdu moooooc dobře zametal. Po sisyfovské práci, kdy jsme do posledního střípku všechno vysbírali, se Jirrikovi splašila noha a vykopla mi všechny střípky štěstí z lopatky zpátky na zem. Výraz v Peťově tváři si neumíte představit, ještě, že stál od něj dál .


Focení v horkém dni na sluníčku nebylo jednoduché ani pro nás ani pro fotografy. Ti vybírali seč mohli místa, která jsou proti přímému světlu aspoň trochu chráněná a z nás teklo, kudy šlo. Kdyby aspoň teklo hrdlem . Právě teď je čas na (reklamu) velkou pochvalu vizážistce Táně Havlíčkové, jejíž makeup vydržel přese všechno pocení stále na svém místě, na mém xichtíku.

Kamarádi byli velmi netrpěliví a my to pořád všechno natahovali. Ve skluzu jsme byli už s focením. Pak následovalo sázení stromu - požad4avek zněl "strom jako já" - a tak jsme sázeli čtyřmetrovou kroucenou vrbičku. Já fungovala jako pravá "lopata", stála jsem opřená o vrbu a koukala na Peťu, jak maká.. Povzbuzováni přihlížejícími kritiky se dílo myslím zdařilo. Ráno jsme ji našli ve stejné pozici, jako jsme ji den předtím zanechali. Škoda, že nám k ní nevyrobili tu jmenovku. Prý nevěděli, jak se jmenuje ženich .

Dort z cukrárny Panenka, který přežil jízdu autem 50km v 38º vedru, nepřežil uskladnění ve sklípku. I ve sklípku bylo holt moc teplo na jeho poměry. Ale neeeeee, zas tak tragické to nebylo, byl jen malinko plošší než den předtím. Figurky malé nevěsty a vysokého ženicha naštěstí nesežraly přes noc myši , a tak měl Peťa komu ukousnout hlavu. Hádejte komu asi tak...

Netrpělivých začalo být víc, DJ čekal na svou show, fotografové na první tanec a únosci na vhodnou příležitost. Ta se naskytla hned vzápětí, když Peťa opustil svou manželku v domnění, že bude tančit s tancechtivými pány a šel se převléci do něčeho pohodlnějšího a míň upoceného. Únosci mě odvlekli tchánovi téměř ze spárů. Které nevěstě se však přihodí, že by byla unesena do Alzheimrova ústavu? Bylo opravdu veselo, když se zřízenci ptali: "A opravdu ji chcete nechat právě tady?". Naštěstí nechtěli . Pro_Pa a spol. měli celou akci opravdu do detailu5propracovanou. Když si Peťa všiml, že mu zmizela manželka, mohl si za drobný peníz koupit informaci. Dostal papírek se souřadnicema a zároveň nabídku na nejvýhodnější zapůjčení navigace a baterií. Jestli i řidič Pro_pa byl zapůjčen za peníze nebo zadarmo, je mi dosud neznámé. A tak si Peťa zopakoval orienťák, při němž byl alespoň šetřen plavání nebo jízdy na kole, jen hledal svou malinkatou ženu s malým věnem, malou chatou....... Poslední souřadnice ho přivedly zpátky na Baštu, kam už jsem byla dávno vrácena, aby nevázla zábava. Než přijel, schovali mě, Danu a Dášu do jednoho ze tří pokojů, ke kterým opět kupoval klíče. Světe div se, byla jsem až v tom posledním . Sice mě Pro_Pa seznámil "s krutou realitou", kolik byl Peťa ochoten za mě zaplatit.... ale hlavně že byl ochoten mě vůbec jet hledat .

Postupně se začali všichni vypařovat jako pára nad hrncem a zbylo jen silné jádro - rodina a nakoláci. A tak se jedlo, pilo, hodovalo a pokud nezemřeli......

Zábava neustávala. Tance bylo sice málo, ale DJ Luděk měl aspoň moře času na koštovačku výborného moravského vína. Však taky moravák ne, ten aby tomu nerozuměl. My si mezitím cvakli trochu rajského plynu zbylého z nafukování balonků a udělali šmoulí párty - "vstávej semínko holala" v podání šmouly Peti mi vykouzlí úsměv ještě teď; vypili na dvě rundy dvě flašky vaječňáku, z čehož se paní Hnízdilové málem vykutálely oči z důlků...

Konečně tma. Nejenže začala být venku rozumnější teplota, ale hlavně jsme se dočkali okamžiku, kdy začalo mít smysl pouštět létající přání. Každý, kdo chtěl, napsal na svůj "papírový létající balón" tajné přání a postupně jsme je šli vypouštět k nebesům. Vítr vál; a vál správným směrem, a tak jsme pozorovali, jak se přání pomalu vzdalují od Bašty a až někde v dálce uhasínají. Bůh ví, kam až naše nevyřčená přání donesly.

Podpořeni alkoholem jsme zaplnili taneční parket. Mé mamince a nevěstě se nedalo odolat, a tak jsme se protančili až do rána. Kominík, který se vzpouzel, dostal ultimátum: "Buď tanec nebo zvedačku!" Meduza zase sháněl pouze a výhradně tanečnici s inverzním bříškem, což jsem mu mohla s přimhouřeným okem nabídnout. Ani DJ Luděk nezůstal ochuzen o taneček. Protože už se schylovalo k druhé hodině, zábavu jsme pomalu ukončili a šli do hajan.

Jaká byla svatební noc? Horká

DODAVATELÉ:
OBŘAD A HOSTINA: Bašta Úžice
ODDÁVAJÍCÍ: farář Tomáš Trusina
FOTOGRAFOVÉ: Míša a Vlado Pavlíkovi
VIZÁŽISTKA: Táňa Havlíčková
KADEŘNICE: Péťa
SVATEBNÍ ŠATY: salon Levnasvatba
SVATEBNÍ KOLÁČKY: Erhartova cukrárna
SVATEBNÍ DORT: cukrárna Panenka
HUDBA: DJ Luděk



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pacapusuxoxo pacapusuxoxo | Web | 25. července 2010 v 23:47 | Reagovat

fáááákt jo!! Tak to je super x)

2 radka radka | Web | 29. července 2010 v 10:36 | Reagovat

Hezkýýýýýýýýý :o)))

Jo a mimochodem - kde mám výslužku :o)))

3 Peťa Peťa | 29. července 2010 v 11:51 | Reagovat

ranni ptace mozna dal doskace, ale holt bez vysluzky ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama