Rychlé řeky Loferu

8. června 2010 v 22:40 | Péťa |  po vodě
Na letošním zájezdu chyběl Zahrádka, který s5i z nudy nechal vyříznout žlučník, a tak se cestou nikdo neožral. Ačkoli,..... pár jedinců se o to pokoušelo. Zato s jídlem se šetřilo méně. Padla páteční večeře (bramboráky od Klárky), sekaná, řízečky, plácalo se páté přes deváté.

V brzkých ranních hodinách stavíme stany na mokré loučce obklopené alpskými štíty hor a poklidně bublající říčkou, ze které se kousek za kempem stává dravá saň a obtížnost WW5 si troufá sjet málokdo.

Kemp byl vybaven nádhernými záchody a sprchami, myslím že o takových by si lecjaký Čech mohl nechat jenom zdát. Pro žíznivé, hladové a hravé byla pár kroků od stanů klubovna, která dobře posloužila jako útočiště před stále padající vodou z nebe a jen o kousek dál hospůdka s obsluhou, které nevadilo, že objednáváme v češtině ;). Také sušička neoprénů nebyla vůbec k zahození, skoro se z toho náporu mokrých věcí přehřála. A že je zvyklá topit na 60st. Já jsem teda sušila každý den!


1
Díky povětrnostním podmínkám, které způsobily nejen záplavy na Moravě, ale i sněžení ve vysokohorských oblastech, byl překopán program zájezdu, protože tuta řeka byla převodněná a tuten pahorek byl zasněžený. Místo zdolávání skalnatých hor jsme tedy obdivovali překrásné soutězky SEISENBERGKALMM a jeskyně LAMPRECHTSHOEHLE se schovanými netopýry. Na rozjezd jsme sjížděli lehký horní úsek Saalachu (cca 12 km = 2 hod., WW 1-2), a i když byly ztráty povoleny, všichni si koupání šetřili na druhý den. Ten už taková procházka/projížďka růžovou zahradou/klidnou vodou nebyl. Po prohlídce peřejí Loferslucht (WW 5-6 - pro inspiraci a povzbuzení) jsme se nalodili na spodní úsek Saalachu (9 km = 1,5 hod., WW 2-3). Občas si nějaký schovaný šutr či lstivá peřej vybrali svou daň z nepozornosti a nějakého vodáka vykoupali. Ani já se této dani nevyhla, koupel přišla tak nečekaně, jak složenka na daň z nemovitosti. Taky jsme mohli těch posledních 200m dojet sušší.

Ti, kteří nepochybovali o svých schopnostech, neváhali ze sebe svléci mokré svrš3ky, aby se do nich mohli po pár minutách cesty autobusem (kam bylo zapovězeno vstupovat v čemkoli mokrém) zase nasoukat. Nic příjemného to však nebylo. Druhé splutí probíhalo plynule a bez zbytečného "koupání", a tak jsme čas významně vylepšili. Zbylo nám ho tolik, abychom pohodlně mohli do kempu dojít třeba pěšky. A tak máváme autobusu, který naložil ty, kterým se stýskalo po dobrém pivě a jídle a podél vody míříme ke kempu. Sluníčko pražilo, bylo vedro, a tak jsem dost podcenila vybavení na cestu. Nebýt Zdendy, který je jak pionýr vždy připraven, zmokla bych jak slepice. Nakonec jsem na tom byla o dost líp pod tím "nouzovým" deštníkem než kluci v nepromokavé bundě. Takže levná pracovní síla - sušička - měla opět práci. Maká za 1 Eur na 15 min., ale je potřeba ji hlídat, páč umí i nemakat a započítat si to jako odpracovaný čas. Kdo by to řekl do takové sušičky.

6
Byl poslední večer, a tak se pilo snad ještě víc, než doteď. Což se zdá sice nemožné, ale bylo tomu tak. Nad ránem se do stanu vsoukal Láďa, zalehnul a začal škytat. Při každém jeho škytnutí mi zatrnulo, aby mi kromě různých zvuků nevyškyt ještě něco nemilého za krk. Ráno nás čekalo balení a přesun. Balení mokrých stanů není zrovna nic příjemného, a tak celou noc a ráno pršelo. Dokonce ani na vodu nepřestalo, takže jsme vše měli mokré ještě než jsme na vodu nastoupili. Zlý jazykové prorokovali, že jakmile přistaneme, pršet přestane. A co myslíte, měli pravdu! Tak jsme na cestu do Prahy měli opravdu krásně a v autobusu se děly věci. Dobroty a chlast, o který se zprvu všichni dělili a nechali jej kolovat celým autobusem, se postupně stávaly směnným zbožím a tu a tam přiběhl Filip a hlásal: "vyměním medovinu za salám" apod. Na obědové pauze si "členové výpravy k jezeru" natrhli kalhoty, jak malá děcka, co lezou přes plot k sousedům na hrušky. Natržených kalhot využil Michal a Lucce na nich udělal sexy dlouhý rozparek. Vše bylo dovršeno tím, když autobus na benzince zapomněl Anežku, která si prodlužovala čas nakupováním kávy z automatu. Problémy ale začaly už při odjezdu, když jsme na .... čekali, protože si doma zapomněla občanku.... Ale i na závěr, když u autobusu nechala ležet pytel s mokrým zatuchlým oblečením a doufala, že jí ho někdo vypere. Dobrovolník Tomáš tuto lest neprokoukl a hadříky vypral - nebo chtěl zapůsobit?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama