Nakoláci na běžkách - horor - díl 1. a do příští zimy poslední

28. února 2010 v 22:32 | Péťa |  na lyžích
Ve tři odpoledne, jsme se rozhodli půjčit si běžky v Praze, protože (jak jsme se později dozvěděli) Pro_Pa nabíral síly a nezjistil nám, jestli bysme stihli půjčovnu v Jablonci. Naštěstí na Harfě měli volné sety jak pro malou (a šikovnou) , tak i pro velkého (vysátého). V Pro_Pově sídle už nás všichni očekávali a veselou náladu utužovali zlatým českým mokem, pro který to bylo stejně daleko jako pro pitnou vodu. Ano, čekal nás sparťanský víkend, protože Pro_Pa určitě nezaplatil účet za vodu a teď se vymlouval na to, že zamrzlo pod silnicí potrubí.

Víkend se ale jedním slovem vydařil - po příjezdu jsme si kopali hrobečky, Radka vymetala pangejty, Meduza sváděl v noci Darinku, ale byl přistižen jejím mužem a Anička našla přemožitele v 3D piškvorkách. V pátek večer jsme si zahráli hru "kdo je větší negramot", resp. Česko a dozvěděli jsme se spoustu nových poznatků. Jako že kat, který popravoval na Staroměstském náměstí se jmenoval Uhlíř, že kvasinky lítají ve vzduchu nebo že za vším stojí hrad Rábí. V sobotu nás Pro_Pa vyhnal na běžky (šťastní ti, kteří nepodlehli a zařídili si program podle svého), všem v noci škodolibě namazal tak, aby to co nejvíc klouzalo a pak se nám smál, že nic nevydržíme. Závěr celé trasy byl ale třešinkou na dortu.

Kousek po sjezdovce - sen každého lyžaře projet se po čerstvě udělaném manžestru a pak hlubokým nepoddajným sněhem , kde se "nelyžaři" propadali až po zadek do sněhu. ".....Hlavně se vyhnout těm skokánkům...", lítalo mi hlavou, když jsem se snažila běžky v tom hlubokém sněhu nějak ukočírovat. Ještě dneska si při každém pohybu vzpomenu na výlet na běžkách a jediné, při čem mě nic nebolí, je psaní na klávesnici.

Někteří nejmenovaní z Třebáně pojali víkend opravdu sparťansky, zbytek se v rámci očisty ještě před večeří vypravil do bazénu. Bazén? Ani nápad! Ale měli jsme smůlu, sauna byla plná. V bazénu byla nečekaně zima, takže jsem si málem překousla jazyk, jak jsem drkotala zubama a postupně začínala získávat mrtvolnou modrou barvu. Pára mě ale zachránila před smrtí podchlazením.

Z plánované nedělní procházky sešlo poté, co jsme se začali slézat k snídani doprovázeni hlasitým hekáním a bolestmi všech možných i nemožných částí těla. Obžírství zvítězilo nad pohybem na čerstvém vzduchu, a tak jsme se krátce po snídani vydali na oběd, kde jsme byli upozorněni, že se musíme stihnout najíst dřív, než přijdou ti (my), co si rezervovali stůl od půl druhý .

Běžkám zdar, au au au!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama