Burískovic "třicítka"

2. prosince 2009 v 23:32 | Péťa |  různé

Očekávala jsem, že se v nedělních zprávách dozvíme, že se Bakala uškytal k smrti. Totiž první věc, která všechny zajímala hned po příjezdu, byla, kde je Bakalovo. A nedali pokoj, dokud se v rámci vycházky nešlo k Bakalovi "na kafe". Ale nebýt toho, tak jsme se snad od toho stolu neodlepili a to doslova, protože Burísci jakožto hlavní dar ke svému perlovému výročí obdrželi obrovskou mandlovou perlorodku vybízející ke konzumaci. Zahaleni do jakéhosi chumlu třiceti balónků (moc nás mrzelo, že jsme je nenafoukli heliem a nemohli si tak užít šmoulování) byli poučeni o významu perly v jazyce českém a Burísek o absenci perlového náhrdelníku při oslavě tohoto výročí.


Naši hostitelé připravili odpolední vycházku, abysme vychodili perlorodku a měli místo na guláš. Foukal studený větřík a poprašek čerstvého snížku levitoval nízko nad silnicí, ze které se odbočovalo k Bakalovu panství. Kdyby se všichni nevrhli k plotu, který vypadal jak plot u obory, a jakési stavbě, která z dálky vypadala jak chátrající chýše, byla bych to přešla. Maskované to má tedy dobře. Oči kamery zaostřily a sledovaly každé naše pohnutí. Nic moc jsme nevykoukali, a tak jsme pokračovali dál. Lesy šuměly, pod nohama nám praskaly, když ne větvičky, tak namrzlá stébla trávy a sluníčko vykukovalo zpoza poklidně plujících mraků. V dálce už vidíme chaloupku, vypadá tak opuštěně, když se nekouří z komína. No jak by to taky mělo jinak dopadnout, když se i topič flákal naprocházce.

Burajda se zhostila toho, nenechat nás ani okamžik hladové a okamžitě se jala ohřívat polévku a domácí gulášek. Kdo měl, začal žhavit notebooka a surfovalo se a surfovalo až do noci. Pro zpestření programu Radka vyhledávala strýčkem googlem tajnosti o všech zúčastněných - myslím, že Jindřiška vyhrála na plné čáře, zatímco Burísek jako by virtuálně ani neexistoval.

Pivo teklo po plechovkách, "česká slivovica" vyschla a my začali pomalu odpadat. Svědectví o tom, kdo vydržel nejdýl a jak u toho vypadal, bohužel podat nemohu. Spala jsem jako dudek. Jediné, co dudka vyrušilo ze spánku, byla nějaká zvědavá kuna, rádoby nenápadně se plížící po krovech našeho příbytku.

Tak jak jsme se nenápadně vytráceli večer do postýlek, stejně jsme se druhý den scházeli u stolu. Řekla bych jen, že v opačném pořadí. Z plánované nedělní procházky se všichni vyvlíkli, a tak si ji naši "třicátníci" vychutnali úplně sami.

Takže - na další třicítku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama