U Kandráčů na moravských koláčích

23. listopadu 2009 v 23:15 | Péťa |  na kole
FOTKY BURÍSEK

Nevím, zda nám ještě někdy Burajda sedne na lep, když jí budeme tvrdit, že Pro_Pa vymyslel trasu bez bahna, kořenů a mokrých kamenů. Naštěstí si Burajda našla oporu a pochopení v "opuštěném tandemovém motoru" Darince.


Začátek celéhocyklovýletu vypadal velmi slibně. Většina z nás přijela auty a zatímco kola zůstala nepovšimnuta ležet v/na autech, my se cpali výbornými moravskými koláči a zapíjeli to hrnky plnými voňavé horké kávy. Proč bysme měli tento honosný stůl opustit? Jenže jakožto tvrdí bikeři a bikerky jsme vyrazili do nevlídného leč teplého počasí. Troufám si tvrdit, že dneska musel být pokořen teplotní rekord, protože abych já vydržela v listopadu pouze v mikině a hlavně bez rukavic.....

Na začátek jsme se mírně zahřáli, jediné tričko nezůstalo suché, ale kdo by myslel na zpocené tričko při tak unikátním výhledu na středověký hrad Karlův Týn neboli Karlštejn, chloubu českého národa. Na kopečku se pár mladých lukostřelců snažilo zapíchnout šíp do molitanového terče, moc se jim to nedařilo a po každém (a zároveň i špatném) pokusu se z našich řad (z úst Pro_Py) ozvalo: "vysoko....", "zase vysoko...". Raději jsme se sbalili a vypadli, než se otočí a mimořádně se trefí do našich řití. Někdo prchal rychleji, někdo si na tom spadaném mokrém listí, které pokrývalo kamenitý rigol místo cesty, dával raději véééééééélkého majzla a připrchal o něco později.

V čekací pauze Pro_Pa dovymyslel, kudy z nudy se dostat na Velkou Ameriku, kterou někdo objížděl zleva, někdo zprava, ale ve výsledku jsme se všichni sešli u Mexika. Rozdíl byl pouze v tom, že někdo přijel neposkvrněn a někdo nebyl pod maskou bahna ani vidět. Trochu terénu jsme si ještě užili při sjezdu na Malou Ameriku, kde jsme věnovali minutu ticha na památku "mokrého Meduzy" (ale pak jsme se tomu od srdce zasmáli)

Všem nám parádně vyhládlo, a tak jsme zajeli do ověřené hospůdky v Srbsku a protože nám stále počasí přálo, vyvalili jsme se na zahrádku. Mám zvláštní dar objednat si to nejhnusnější z jídelního lístku nebo prapodivnou smůlu, co já vím. Vím jen to, že se to vážně nedalo pozřít. Díky Pro_Povi jsem to nemusela ani platit a díky Michalovi a PBčkovi jsem se i najedla. Paráda :).

Při odjezdu začalo pršet a přestože Darča chtěla pokračovat na východ, nakonec jsme všichni jeli na západ. Zastavili jsme se u lomu Alkazar, kterého jsem si nikdy nevšimla (asi většinou čumím po pobíhajících psech a kličkujících dětech na kolech za maminkama) a přes Tetín se už za tmy vrátili zpět do Třebáně, kde na nás čekala úžasná domácí zelňačka. Michal zprovoznil vapku a když ne sebe, tak aspoň ty kola jsme opláchli od vrstvy bahýnka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama