U Burísků v Plzni

4. září 2009 v 0:20 | Péťa |  na kole

Město Plzeň nás přivítalo téměř o půlnoci a s ním i libá vůně pizzy, kterou mezitím Burajda na naší počest upekla. Mňamka. Zbylo i na romantický sobotní oběd zatímco zasychala duše, ale o tom později.
U Burísků se spalo jak v obláčkách, takže se ne a ne probudit. Burísek zápasil s míčem, Burajda podstrkovala fanouškům teplé pivo a studené párky s kremžskou hořčicí a my se vyjeli projíždět po okolí. Na doporučení jsme si projeli turistickou žlutou, úzkou cestu, která se klikatila vysoko v břehu nad Berounkou. Občas nám cvakaly prdelky při pohledu pod nás, furt jsem se přesvědčovala, že vlastně jedu po široké dálnici a že se mi nemůže nic stát. Jenže jak moc jsou dneska dálnice bezpečné? Burajda nám pak prozradila, že se tamtudy bojí i pěšky, o Burískovi ani nemluvě . Cestou Jirrik z nudy házel kotrmelce přes řídítka, já se učila za jízdy vystupovat a vše bylo završeno dírou v duši. Jenže to nebyla jen tak ledajaká díra, byla začarovaná. A nešla zalepit. Vůbec. Jakýkoli pokus, a že jich bylo, byl zmařen. A že by měl s sebou náhradní duši? Kdeže! Nakonec vyfasoval duši do horského kola, kterou natáhl do velikosti duše krosové a vesele drandil dál.


V neděli jsme se vydali po stopách různých soutoků různých řek, které jsou v okolí Plzně k vidění. Nebylo mi zrovna moc jasné, kde se najednou na mapě vzala Berounka, proč nepramení na
nějakém tajném místě v hlubokém černém lese, ale proč její říční život začíná pod plzeňským Prazdrojem soutokem Radbůzy, Mže, Úhlavy a Úslavy.
Po krutém boji s kopcem s nástrahami v podobě kamenů a kořenů, ze kterých měla obzvlášť Burajda upřímnou a neskrývanou radost, jsme se setkali na hradě Radyně s místními strašidly, která zhmotňovala hradní pověst: "K hradu se váže několik pověstí a legend. Podle jedné z nich zde žil zlý a mstivý Radouš, který měl oslí uši. Pomocí temných sil vybudoval v lese na kopci hrad. Každá žena, kterou si sem nechal přivést, mu porodila dítě s oslíma ušima a Radouš ji dal vždy zabít i s dítětem. Protože byl Radouš ve spojení s ďábelskou mocí, věřil, že se mu nic nemůže stát. Bál se ale bouřky. Jednou se při velké bouři schoval do sklepení, ale blesk zasáhl hradní věž, věž se zhroutila a pohřbila Radouše ve svých sutinách. Od té doby na Radyni straší Radoušův duch."
Nejvíce srandy jsme si však užili v hospůdce, kde si Jirrik, rozhozen pohledem na servírčina ňadra dmoucí, objednal dětskou porci smažáku a pak se divil, že má Burísek na talíři něco víc. Holt má dávat pozor na čísla jídel, místo na čísla podprsenek .
Pak už jsme to obrátili rovnou k domovu, abysme stihli vygooglovaný vlak, kde berou kola bez rezervace. Stihli jsme ho s rezervou (a bez rezervace ), ale proč jsme do něj nenasedli? Péťa si zapomněla zabalit mobil a svetřík (na nádraží dopraveno expresní kurýrní službou Burajda a spol.) a bůh ví, co všechno se tam ještě časem dohledá .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama