Nakoláci v Plzni
Co o tom napsat? Sešel se jen výkvět Nakoláků, vzorek podobný tomu, který byl v Třeboni podroben důkladnému zkoumání . Výčet těch, kteří se vyprdli na velikonoční úklid a přijeli se projet na kole po mně nechtějte. Jak by řekla Radka, datum v občance hlásí, že na výpadky paměti už nám nárok. Počasí bylo slunečné, bez mráčku na obloze, prostě bezchybně objednané.
Na koho se čekalo? Nebudu psát o těch, kteří bez přestávky zvládli celou trasu, protože jen co s vyplazenými jazyky dojeli zbytek, odpočatí chrti zaveleli na kůň a jelo se dál. Na mysli jsem měla část pražské sekce v čele s Radkou, která dojela ještě později než my s PéBéčkem a ještě stihla už na parkovišti u Olympie zabloudit .
Na koho se čekalo? Nebudu psát o těch, kteří bez přestávky zvládli celou trasu, protože jen co s vyplazenými jazyky dojeli zbytek, odpočatí chrti zaveleli na kůň a jelo se dál. Na mysli jsem měla část pražské sekce v čele s Radkou, která dojela ještě později než my s PéBéčkem a ještě stihla už na parkovišti u Olympie zabloudit .
Z parkoviště nás vyjíždělo něco přes dvacet, cestou jsme se dokonce rozrostli až na počet 26
soukolníků. Kudy všudy jsme projeli a co všechno jsme měli vidět, těžko říct. Velitelská dvojice to měla rozdělené tak, že ve předu chrtil Burísek a tam opravdu čas na kochání nebyl (dokonce jsem se při prohlížení fotek divila, kde jsme všude byli a přemýšlela jsem, jestli jsem tamtudy taky projížděla) a pančelka to celé jistila zezadu a tudíž od ní jsme se toho také moc dozvědět nemohli. Jediné, co se mi zarylo do paměti, byl vydatný kopec na Křížový vrch u Chotěšova - dříve poutní místo s kostelíkem sv. Kříže, který byl přestavěn na rozhlednu - a starý zchátralý klášter Chotěšov, pod nímž jsme zabíjeli čas vysedáváním v hospodě. A to to nebyla ani první a ani poslední hospoda po cestě. Podotýkám, že čas strávený klábosením u piva výrazně převyšoval čas věnovaný jízdě na kole! Problém byl především v tom, že ve vybrané hospodě byla kuchyň právě v přestavbě, tudíž se většina jídel dovážela z nedaleké pizzerie. Snad jen ta kolena byla místní. Kdo si dal koleno, dlouho litoval... ono vozit takové cizí koleno do kopce, není vůbec žádná sranda.
Prohlídku kláštera jsme tedy vynechali, aspoň jsme se nemuseli vláčet na ten kopec, na kterém je vystavěn, a skrz bývalý vojenský prostor a vojenské letiště jsme se probojovali zpátky do Plzně. Žíznivci a pančelky si vyžádali hospodu, někdo kvůli pivu, které si bylo možné vybrat hned z několika různých velikonočních druhů a někdo z absence cukru v krvi, který byl doplněn palačinkami nebo tvarohovým dezertem. Jirrik strhl dav k nákupu cvrčků a tak se u stolů cvrkalo a cvrkalo a kdyby pančelka nezavelela odjeeeeeeeeeeeeeezd, cvrkalo by se tam dodnes.
