Na Blaník za rytířema

12. února 2009 v 19:01 | Péťa |  v botách
Jurimír, Jitka, Jirrik a Leeloo (já)


Ráno to vypadalo s počasím bledě. Pršelo, mraky nám zachmuřeně seděly nad hlavami, o výhledech z rozhledny jsme si mohli nechat jenom zdát. Ovšem mé sněhové prokletí, související se zapůjčením auta, nezklamalo. Cestou na Velký Blaník začalo hustě sněžit, všude bylo rázem bílo a my vstoupili do úplně jiného světa. Les byl tichý, vločku bys spadnout na zem uslyšel a před námi pouze jedny stopy vedoucí na Blaník. Zkoušíme test zdatnosti, podle kterého jsou i blaničtí rytíři mladší než my . Už je mi jasné, proč mají na rozhlednu slevu pouze pro děti, všichni by na základě testu zdatnosti požadovali slevu pro důchodce . Jména hloupých na všech sloupích a tak i ta naše Jurimír načmáral na strop dřevěné rozhledny ve tvaru husitské hlásky.

Veřejová skála, která podle pověsti ukrývá vchod do nitra hory - kde spí vojsko sv. Václava, se nerozestoupila a blaničtí rytíři nevyjeli, ani když se strhla koulová bitva. Posvátnou horu jsme několikrát obešli, chodili za Jurimírem v bludných kruzích a najednou jsme v dálce uviděli světýlko. Rozhledna! Museli jsme si omést ukazatele, abysme věděli, kudy tudy cestička na Malý Blaník. Na čerstvém sněhu a skopce to klouzalo jak na bobové dráze a my se s Jitkou předháněly, která z nás elegantněji přistane na zadku. Myslím, že to dopadlo nerozhodně.

Cestou na Blaník jsme šli ve stopách "prvního" jako jeden muž (či jedna žena) nebo jsem v rámci šiškované byla jakožto nedobrovolný živý a pohyblivý terč obtesávána šiškami. Tajemné psí stopy, na které jsme narazili už na Velkém Blaníku a které bloudily lesem bez lidského doprovodu s námi na Malý Blaník nedošly.

Malý Blaník je zvláštní mystické místo se zbytky kaple sv. Máří Magdalény (1735), jíž dominujeurostlý 200 let starý smrk nazývaný Velký mnich. Naplněni neznámou silou jsme vyšli na protější skálu, kde jsme v rychlosti poobědvali. Ne protože bysme měli jídla málo, ale zima docela rychle zalézala pod nehty.

Návrat z hory znamenal opět návrat z pohádky do reality. Sníh zmizel, zima zůstala. Sluníčko to mělo za kopec ještě daleko, a tak jsme se ještě přesunuli 10 km dál od Louňovic, kde je zřícenina hradu Šelmberk. Zřícenina je dost členitá, a tak nám chvíli trvalo, než jsme jí celou prolezli. Věž byla bohužel zamčená, ale zato krásně zahalená v záři zapadajícího slunce. K autu jsme se vraceli už za tmy. Promrzlé ruce a mokro v botách si žádalo pořádně zatopit, až se potila i okýnka .

Pověst
V jeskyni pod sakristií bývalého kostela na Malém Blaníku bydlel poustevník. Jeho duch by měl obcházet po ruinách a hlídat zde ukrytý poklad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama