Děti na Hochfichtu

16. února 2009 v 19:42 | Péťa |  na lyžích
Kubík, Natálka, Stela a Gabča, Tomáš, Monika a já

Děti z Jemčiny se tentokrát sešly v Nové Peci v Podšumaví, chyběla akorát Kristýnka. Večer po příjezdu byl akorát čas zalézt do postelí a nabrat sílu na zítřejší lyžování. Kuba síly nabíral do šesti, kdy se rozhodl, že už mu to stačilo. Víte, jaké mě polilo horko při představě, že budu vstávat dřív než ve všední den? Hlad, kvůli kterému mě Kuba probudil a který ho trýznil tak, že už nemohl dál spát, se náhle vytratil a projevila se pravá příčina, která mu přerušila spánek. Úžasňákovi!


Spolu s ostatními rozumnými dětmi jsme nakonec vstávali v osm. Než jsme se ale vyštrachali, byl už pomalu čas oběda. Zvláštní, že ti, kterým všechno trvalo nejdéle, vstávali jako poslední! Nicméně odpoledne na lyžích bylo pro děti až až. Každý si užil své, dospěláci si párkrát sjeli i velký kopec a děti drandily v Kinderlandu. Každé ze sebe vydalo to nejlepší. Natálka se statečně poprvé octla na lyžích a kopeček sjela, jak nejlíp dovedla. Stela s tátovou pomocí sjížděla jeden kopec za druhým. No a ani Kuba se nenechal zahanbit a po prvních váhavých kopcích se do toho pořádně obul, zahodil veškeré zábrany a najednou mu byl kopec malý. Lyžování děti prokládaly hrou nebo schováváním se v iglú. Škoda jen, že tam nebyl ten slibovaný kolotoč.

Nabaženi lyžováním jsme se vraceli domů, přejeli jsme opět pomyslnou, leč zřetelně viditelnou hraniční čáru (asfalt se v okamžiku opět změnil v ledovou dráhu) a zanedlouho byli u teplého domácího krbu. Po chvíli odpočinku a hře člověče nezlob se jsme se jeli najíst. Tomášovi se moc nechtělo, protože se těšil na rybičky z Lidla "smrduté jak skunk",ale nechal se přesvědčit. Jeli jsme na radu pana domácího do hospody U mostu, což byla obyčejná putika, zahulená, kde běžela televize s fotbalem a jídelní lístek se vešel napsat křídou na tabuli. Splnili jsme tam povinnost dostat do žaludků aspoň jedno teplé jídlo a byli jsme rádi, že můžeme na opět čerstvý vzduch.

Večer jsme hráli všechny hry, které dětem maminky nabalili, než jsme je dostali do postelí. Pustili jsme jim pohádku na dobrou noc a začali hrát hru..... jak se jenom jmenovala? No to je jedno. Byla půlnoc a ve dveřích se objevila Natálka se Stelou: "Tak my už jdeme spát". Naše vyjevené výrazy se nedaly ani popsat. Jediný Kuba byl zavrtaný pod peřinou a oddechoval.

Pokoj jsme museli vyklidit do desíti a tak jsme ráno měli, co dělat. Holky byly po včerejším lyžování zpruzené a už se jim na svah nechtělo, tak jsme vymýšleli náhradní program. Venku svítilo sluníčko, bylo teplo a krásně. Zajeli jsme tedy do Lipna s tím, že se projdeme po přehradě. Cestou jsme pozorovali, jak je přehrada plná kiteboardingistů (asi) a nechápali jsme, co je pohání, když je úplně bezvětrno. Bezvětrno bylo, ale jen v autě. Jakmile jsme vystoupili, dostali jsme ledovou pecku čenichovku a začali na sebe oblékat další vrstvy oblečení.

Dojít dál než ke kiosku s občerstvením neboli k icebaru by znamenalo mít z dětí chodící rampouchy a tak jsme to otočili. Procházka je stejnak nebavila a těšily se na dětské hřiště, které představovalo pirátskou loď. Byla tam spousta provazových žebříků, děla, klouzačky, hlásný stožár a hlavně lanovka, na které jsme strávili veškerý čas. Super posilovna - nasadit dítě, natáhnout a vší silou odstrčit, aby jeli co nejrychleji (žádoucí jev). Obzvlášť Kuba byl pořádná činka. Už jsme byli na odchodu, když kolem prošel masopustní průvod, z něhož se odpojily dvě "žáby" a přiběhly nám namalovat srdíčka na tváře. Se srdíčkama a dobrou náladou se loučíme s víkendem a jedeme vrátit děti maminkám.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cuocfxtslsi cuocfxtslsi | E-mail | Web | 28. května 2009 v 15:35 | Reagovat

16cX64  <a href="http://keotvbpaqiqd.com/">keotvbpaqiqd</a>, [url=http://xxhpqhyzyfcf.com/]xxhpqhyzyfcf[/url], [link=http://cfqihlltlqqf.com/]cfqihlltlqqf[/link], http://aguuyqyaksqx.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama