Poprvé na Brdy a navíc ve sněhu a s Meduzou

19. ledna 2009 v 22:16 | Péťa |  na kole
Účastníci: Meduza, ProPa, Tomáš, já

fotky Meduza

Když mi řekl Meduza, že "to bude slabá stovčička", polil mě pot a roztřásla se mi kolena. Na kolo jsem chtěla, ale proč zrovna dneska trhat rekordy? Sice jsem stanovila limit na 50 km, ale však vám všem, kdo ho znáte, musí být jasné, jak to nejspíš skončilo .


V předpovědi strašili s deštěm, ale ráno bylo bezchybně. Svítíčko slunilo. Přesto jsem se tupě oblékla jako minulý týden, tj. jako do -5o C. Bylo nad nulou a kluky jsem stíhala závodním tempem. Já to věděla, že jim budu koukat tak max. na pěkný zadky . Takže, jak jsem je dojela, co šlo, muselo dolů. Jsem spocená, batoh plný oblečení, ale vesele jedeme dál podél Berounky. Ha! Černošice. Dneska to byl teda fofr. Přestává sranda, začíná krpál a pořádný. Divím se, že dole nebyla cedule "nebezpečně prudké stoupání". Začala jsem být středem pozornosti, doprovázel mě ten nebo onen a pořád slibovali, že za hodinku už jsme tam. Ale neřekli kterou .

Z krásné cesty sjíždíme do terénku a to už přestala veškerá sranda. Kolo přestalo poslouchat, smýkalo se zleva doprava a stavělo se na zadní. Kluci se mi smáli, že zatímco oni ujeli kilometr, tak já natočila nejmíň dva. Aby to trochu líp odsejpalo, další podobný úsek jsem radši objela po cestě, aby si kluci mohli pořádně zabejčit.

Hospoda už na nás čekala pořádně vytopená a jak se patří zakouřená. Posilnili jsme se obědem, čokoládičkama od Tomáše a "blondýnama" - ty byly určitě proto, abych neprotestovala v nadcházejícím terénu. Bylo to sice víceméně skopce, ale zato v o dost horších podmínkách. Takže se mi přihodilo, že "kolo se smýklo, kamsi se řítí, najednou jsem cítila svý sedlo v řiti". Sice celá, ale tu a tam pobouchaná se úspěšně dostávám z Brd na silnici. Pak už to šlo celé šup šup. Ještě jsme splnili Meduzovo přání a projeli se mezi bruslaři riskujícími plavání i po Berounce. Když to ale udrželo Meduzu, ničeho jsem se nebála. Sníh byl po celém dni roztátý a tak jsme pod Barranďákem stanuli už okolo páté. Musím zkonstatovat, že oproti minulu jsem se cítila dosti vyčerpaná, resp. nožky nožičky mi dávaly najevo, že už by rády odpočívali. Ale, že jsme si to zase všichni parádně užili, tu asi už psát ani nemusím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama