Nakoláci jezdí i v zimě aneb Amerika s Meduzou

17. ledna 2009 v 22:56 | Péťa |  na kole
Účastníci: Meduza, Jurimír, ProPa, Jirrik a já


Všichni jsme se srazili na Stodůlkách a slepě vyrazili za Meduzou, který "prý" zná cestu. Místo Meduzy a Propy jsme však vždycky viděli jen dvě vzdalující se tečky. To ale jenom do chvíle, než se ProPovo kolo pomazlilo s nějakým hřebíkem, na tom už se mu špatně ujíždělo.

Ježdění po silnici jsme už měli dost, a tak nás Meduza nahnal do terénu. Kdyby si jenom pamatoval, kudy vede cesta . "Cestou necestou, polem nepolem, zajel do díry, Jirrik s crossovým kolem" mi prolítlo hlavou, když se Jirrikovi vzepřelo kolo na předním a vyhodilo ho ze sedla. Jurimír se málem smíchy neudržel a hnedle si to taky musel vyzkoušet v ještě hlubší a o to záludnější díře. Jsme ztraceni, okolo nás myslivci střílí divou zvěř. Modlila jsem se, ať si nás nespletou s neznámým zaběhlým druhem a nebudou se chtít pochlubit trofejema zvláštního kmene nakoláků. Nebýt ProPovi moderní vymoženosti, kamarádky GPSky, byli bysme v těch polích asi bloudili dodnes.


Po několika km ujetých v pustině se před námi objevuje osídlený kus krajiny (nevím, jak se jmenovala ta vesnice, tak používám všeobecnější pojem ). Chvíli na to se konečně dostáváme do míst, která poznávám - aaaano, je to Velká Amerika. Kolem ní ale akorát prosvištíme, protože už se těšíme na Meduzovo koupání. Zklamal! Ale aspoň se pochlubil místem, které si loni ke svému otužileckému zimnímu osvěžování vybral. Pěkný humus. Divím se, že se v tom nerozpustil. Jelikož Jurimír nevěřil mladým a zkušeným o snahách jeskyňářů (či kterýho ďasa) zamezit vstupu do zrádného ale zato tajemného systému chodeb bývalých lomů, musel se sám přesvědčit nebezpečným lezením po namrzlých Andělských schodech. Podivil se a zanadával si nad mřížovým systémem, který se zdá být nepřekonatelný. Ale za pokus to teda stálo. Spokojujeme se tedy alespoň se spícími "upíry" a ledovými krásně tvarovanými stalagmity v Liščárně. Slibujeme s Jirrikem, že známe cestu k Pusťáku, ale nakonec jsme použili Meduzovu výmluvu: "Holt to tady s tím sněhem vypadá jinak".

S těmi špendlíky se roztrhl pytel... tentokrát to odnesl Meduza a tak vytáhl svoje "čtvrtečky" (čtvrtečky záplat, aby nemusel tahat nadbytečnou váhu ) a lepil, pumpoval.... a než nasedl na kolo, lepil... pumpoval.....pumpoval.....pumpoval celou cestu do Srbska.

Do Srbska jsme chtěli dojet po červené, která podle přítelkyně GPS měla ležet asi tak tímhle směrem. Cestou, necestou, doleva, dolů a pak to přišlo. Z necesty se stal absolutní offroad mezi stromy, přes padlé větve a hlavně děsně z kopce. Kdyby moje brzdový špalíčky uměly hořet, tak to rozhodně udělaly.

Za takový výkon si zasluhujeme pořádný oběd. Meduza se celou cestu těšil na držkovku, ale spokojit se musel s vývarem s játrovými knedlíčky. Než si už potřetí zalepil duši, trávil Jurimír s Jirrikem zbytkový čas hokejem resp. klackovanou na zamrzlé části Berounky s rybími "biopuky".Pak už nás čekala jen nekonečně nekonečná cesta podél Berounky. Za svitu "daru přítele Aurory" se jelo jako za dne. V půl deváté se naše cesty rozchází. Bylo to nádherné, vzrušující, neopakovatelné.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 George George | Web | 25. ledna 2009 v 22:00 | Reagovat

Zprávu z Ameriky hledej na: http://konvikt.blog.cz/0901/zprava-z-ameriky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama