Lyžovačka v Risoulu

21. prosince 2008 v 23:13 | Péťa |  na lyžích
12.12.2008
S příchodem na nádraží už vím o několika věcech, které jsem si bezhlavě nezabalila - slušné boty do sněhu a ručník. Jako Křížovi alias Hujerovi, páč nás byla největší grupa, jsme byli usazeni na dvě čtyřky se stolečkem a kytičkou. Jirrikovi kytička asi něco udělala, a tak ji rozbil domeček (květináček). I zželelo se Jirrikovi kytičky, koupil ji vteřinové lepidlo a teď je zase jako nová :-). Zdánlivě nudnou cestu zpestřil Jirrikův telefonát mamče: "Ahoj, chtěl bych se s vámi rozloučit..." Celých 1200 km pozadu jsme přežili bez blinkání, malí spali, velcí strávili noc polohováním svého těla a lámáním kostí tak, aby se jakž takž vešli na 1 m2.



13.12.2008
A už už jsme v Risoulu, vyhozeni na mráz a u zavazadel čekáme na klíče od apartmánu. Po 20ti minutách tvoříme scénáře, jak holky, co šly klíče nafasovat, u kávičky polemizují, jak dlouho jim budeme slepě důvěřovat a oddaně mrznout. Dočkali jsme se a vstoupili do pohádkového pokojíčku - taková "srdeční záležitost". Á, modří už vědí - srdce, kam se podíváš. První mailově naplánovaná společná večeře, aneb Fajnofkovic svíčková, dopadla nad očekávání výborně. Simča pozřela tento posvátný pokrm, přestože doma tvrdí, že to nejí. Tetičko můžeš vařit!

14.12.2008
Ráno nás neprobudilo ani sluníčko, ani azuro, ale zastrašit jsme se nedali. Hned druhou jízdu
líbám francouzskou půdu a zkouším teplotu a vlhkost sněhu. Jirrik zase zkouší nové sbližovací fígle a jede doslova lyž v lyži s neznámou lyžařkou. Pavel se se zájmem ohlížel za cizími Francouzkami, a tak byl po zásluze potrestán sjezdovkovým naschválníčkem podseknutím lyží a návratem do tvrdé reality. Padla hmla hustá jak u rybníka Brčálníka a tak jsme se občas nečekaně a neplánovaně o kus propadli nebo naopak díky zákeřné nastrčené bouli nadskočili. Přestože azuro nedorazilo a nechalo se zasuplovat ho silným vichrem, dal by se celý den shrnout jako zdařilý, zakončený výborným Křížovic gulášem a večerní procházkou za hustého chumelení vánočně osvíceným městečkem aneb neúspěšnou honbou za svařákem. Holt ještě není sezóna.

15.12.2008
Do rána napadlo půl metru nového sněhu a ty "bílý sračky" pořád padaly. Rolby nevyjely, takže jsme naplno užívali hlubokého neupraveného prašanu a jak ve Sněženkách a machrech jsme zespoda pozorovali krkolomné pády a neohrabané vstávání ostatních lyžařů. David, zachránce Jirrikových brýlí, jehož zásluhy a zoufalý boj s půlmetrovým prašanem ohodnotili nezúčastnění pokřikem: "Máš jezdit po sjezdovce ty debile.", honil po sjezdovce vyděšenou myš, která před vražednými lyžemi myškovala bojujíc o holý život. Poslední jízdu jsme se vyřádili v navátém kaňonu a nachechtali se nad akrobatickými držkopády. Stůl jak ze "Sněhurky a sedmi trpaslíků" tentokrát nabízel kuřecí špalíčky s česnekovou a nivovou omáčkou a bramborem. Po večeři Pavel tak dlouho prosazoval Aktivity, až došlo na nejhorší. Tímto veřejně prohlašuji, že raději pojedu tu černou sjezdovku, od které jsem zbaběle vycouvala, než abych to ještě někdy dobrovolně hrála. Krize, nervy na dranc, psychická troska, noční můry...

16.12.2008
Delegátka nám říkala, že týden před vánocema je v Risoulu vždycky hodně sněhu a slunečno, azuro, opakovačka. Sněhu bylo tolik, kolik za posledních 5 let nepamatuju, ale skrz to "azuuuuuro" nebyl ani vidět. Lyžování jsme odsunuli na pozdějc, ale pokojovou ponorku jsme šli léčit snoubičema. Touha po silném zážitku na lyžích byla silnější než pud sebezáchovy, a tak jsme se nakonec ocitli na svahu, přes zamlžené brýle jsme neviděli, kudy vede sjezdovka a bez nich se nám sněhové vločky bodavě zařezávaly do očí. Zbaběle jsme to zabalili po druhé jízdě a šli poobědvat, abysme pak mohli v posteli nabírat síly na večerní hodování s francouzským menu. Čtyři různé variace: masové a sýrové fondue, raclette a tartiflette neustále kolovaly mezi námi. Nevěřila bych, že toho tolik sníme - to bysme ale nebyli Češi. Přeci to tu nenecháme. Večer proběhlo další, již pohodovější kolo Aktivit; exhiboušek Jirrik se předváděl a já jen hádala.

17.12.2008
V devět stojíme nastartovaní u vleku, abysme okusili čerstvého neporušeného manžestru. Jenže jsme ve Francii a navíc před sezónou, takže jsme se po 20 minutách dočkali toho, že pustili jen vedlejší lanovku a bylo po manžestru. Navíc vleků jezdilo jen pár a po včerejší pauze u nich byl nátřesk, a tak jsme radši jezdili na modré trojsedačce. Odpoledne jsme se opět podívali na kopec, kde bylo narozdíl od údolí jasněji. Kdy už dorazí to azuro? Po Mirčině číně s rýží obměňujeme herní rituály a výborně se bavíme u Stupida. Stupida bysme byli pravděpodobně všichni, páč jsme dovedli ztratit vlákno už po druhém slově.

18.12.2008
Mirka s Jirkou.. (..sami doma - moje oblíbená dětská knížka, přečetla jsem ji snad stokrát asi proto, že knížku s většími písmeny jsem kromě slabikáře nikdy neměla) si jeli půjčit lepší lyže, než ty jejich prkýnka. Během čekání jsem si stihla sjet manžestr na osmě a manžestr na horní čtyřce. Zlatý neupravený sjezdovky! Na tomhle zmrzlým kopci aby se člověk zabil. V 10:30 jsme se slezli na hřebeni a emigrovali jsme do Varsu. Jedna sjezdovka lepší než druhá. Bože to je náááááádhera! Jezdili jsme jak magoři nahoru, dolů, dolů a nahoru, pilovali styly, techniku, rychlost, až jsem se z toho všeho ulyžovala. Normálně jsme byli na jiné dovolené než doteď, nádhera. No nekup to za ty prachy - dvě dovolené za cenu jedné. Dnes nás čekala poslední společná večeře a úkolu se zhostil David a vyrobil nezapomenutelné špagety s boloňskou omáčkou. A pojedeme zítra zase do Varsu? ...

19.12.2008
...Jeli jsme a to hned ráno, jaképak zdržování. Vychutnávali jsme si každý centimetr nově upraveného sněhu, nechali jsme se napálit na fiktivně puštěnou lanovku, já malý buldozer kosím děcka k zemi, chytali bronz na zahrádce při obědě nebo naopak byli bičováni vichrem, než francouzský zachránce opravil závadu na lanovce přímo na sloupu před námi. Byl to dlouhý, výživný a bohužel taky poslední den. Večeře proběhla v duchu všech zbytků a byla výtečná: knedlíky s vajíčkem a zapečené brambory se smetanou. Balíme, abysme nemuseli zítra vstávat tak brzo, předává se UŽ v 8:30.

20.12.2008
Odjééééééééézd. Zmatek, předávání pokojů, nakládání bagáží do autobusu a neskutečně dlouhé čekání na odjezd. Díky spadlé lavině v údolí Montgenevre je vše úplně jinak, jiná trasa, posunutý odjezd ... Čekají nás dlouhé hodiny strávené v těsném prostoru zahraničního dvoupatrového autobusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama