Třeboň aneb NaKoláci v lázních

21. listopadu 2008 v 1:14 | Péťa |  na kole

Třeboňsko aneb NaKoláci v lázních

Motto: "Ne každý se může ohlédnout s radostí a pýchou jako TY.

Účastníci: tentokrát si díky Jurimírově fotodokumentaci troufám...
A na koho jsem zapomněla, nechť se přihlásí (a dostane za odměnu lízátko)




Čtěte dále:

A jedééééém navštívit pančelku Radku do lázní, kde si už válí šunky v bahně několik týdnů a najíždí slíbené výživné trasy a brodíky. Využitím schopností rozeného manipulátora stanovila Kominíka a Míru.l náhradními organizátory. Chudáci, přišli k tomu jak mrtví k houslím.

Začíná se už stávat tradicí, že PéBéčkovo červené žihadlo s posádkou dojíždí vždy až v pokročilých nočních hodinách. V pátek tomu nebylo jinak.... takže jsme přišli k prázdným talířům od jednohubek a okousané Kominíkovic bábovce. Leč zábava pokračovala za bujarého přebírání krabice plné "prošlých" prášků a jiných léků - DAR od PANČELKY a zkoušení náhubku ... pardón, sterilní roušky na Jéňovi.

Wert nám ráno dopřál módní přehlídku v jeho nedopnutém černočerném cyklooblečku a divil se, jakto, že nefunguje "černá zeštíhluje". Pak to, co schovával pod tričkem nějak smáčknul, zfialověl, zmodral, zip zapnul a pak se ta boule objevila o kousek vejš. Kouzlo. Navíc to pod bundou mátlo pančelku, která odborně zhodnotila neznámý tvar jako náhradní helmu.

Aby pánové byli vůbec ochotní někam jet, naslibovala jim Radka hory doly, respektive prsatou Pergolínu a prd. Jako chabou (ale za to nejistou) náhražku nabídla nějakou chladnou nahotinku s nejpevnějšími ňadry v Třeboni. Nejvíce se těšil a také otlapkával Jéňa, až z toho máchudák týden zaracha. Zda ale má, není nikterak potvrzeno.

Radka se ranní projížďky neúčastnila a vymluvila se na to, že se musí jít mumifikovat do bahna. Celé to bylo ale úplně naopak. My se bahnili a Radka v bílém na nás čekala opodál. Jak to, že přijela čistší než my?! Kdo byl špinavější než ona, byl obdarován cukrátkem sponzorovaným jednou nejmenovanou veřejnou ehm ehm, ale budiž nám útěchou, že jsme si je stejně během roku zaplatili a to jako že několikanásobně. Se pak nedivím, že o ně byl takový nefalšovaný zájem.

Cestou na Jemčinu jsme se jeli objímat se stromem. No opravdu, některým nakolákům už nestačí se jenom objímat s ostatními nakolačkami, a tak se jali objímat největší strom v Třeboni. Pak spekulovali o ženském koeficientu, který by měl odstranit rozdíly vzniklé nedokonalým přilnutím ke stromu díky vyvinutému poprsí. Neuvědomili si však, že jejich pupky bývají zpravidla ještě o chlup větší!

Další zajímavostí, která stojí za připomenutí bylo vrcholení Buríska s různými ženami na skalce u Lannova kříže. Asi to bral jako poslední rozloučení se světem před tím, než se rozhodl pokračovat do Stráže po červené. V hospůdce ve Stráži jsme se jich nemohli dočkat, přestože jeli zkratkou. Už víme i proč! Kola se báli a tak je poponášeli, veřejně se k tomu i přiznali ;). Před příjezdem do třeboňské cukrárny jsme ještě zastavili u památníku Emmy Destinové (narodila se 101 let přede mnou, baba jedna), schytala jsem od "ó velkého bikera" bahnem do oka a bahno z ucha mi bylo vyoperováno až v sauně a stihli jsme ztratit Světlušku. Z velkého bikera Neregmirekbika předstírajícího, že nás přijel podpořit při sobotní projížďce, se nakonec vyklubal špeh. Mám i důkaz; zprávu z jeho špionáže. Že mi to nebylo hned jasné!

Kdo nezažil saunu s Medúzou, má čeho litovat. Medúza, poté co se s Temelínemvrátil z nějakýho
Steinu, do sebe obrátil 2/3 vodky a bůh ví co ještě a vypravil se za námi do sauny. Chudáka Burajdu vystrašil svým "ježíšimarjá" a vytřeštěnýma očima, pokračoval vážením slipů na váze o minimálním zatížení 1 kg - tak nevím, co v nich nosí a jako třešínka na dortu byla jeho exhibice ve veřejném bazénu poté, co prošel tajnou chodbou a odhodil svůj bílý prostěradlový háf. Ještě teď si o tom vrabci na střeše špitají.

Večer na bowlingovém turnaji dvou družstev Werta a Jéni nás přímo okouzlila Jindřiška svým nepochopitelným uměním. Jarda se chvástá, že by to uměl i vzhůru nohama, vejtaha. Čekáááááám na důkaz.

Medúza měl k exhibování navíc také trochu problémy s cyklo kleptománií. Před bazénem ukradl cizí citybike a k vrácení se nechal ukecat pouze výměnou za Kominíkův bike, na kterém jezdil s kabátem přehozeným přes ramena, aby vzbuzoval iluzi o pošťákovi. Vše dovršil zapůjčením rotopedu pani domácí, na kterém jsme společně jeli na benzínku pro Redbul s vodkou.


V NEDĚLI se všichni těší na brody, také díky tomu, že tu není Ai a nemusíme tedy zalehávat do ledové vody, aby Ai zdolal brod suchou nohou. Někdo vyrazil s opicí, jiný s vlkem. Co bylo lepší neumím v tuto chvíli posoudit. Každopádně vlci (Fafejt a Milan ;) pro upřesnění) vyli hlavně na lesní panelstrasse vedoucí k opravdovému Kingovu Řbitovu zvířátek, kde je pochován "pes na barvu" jmenovaný Pürschmann. Na vyfasovanou odměnu z Radčiny kouzelné brašničky jsme dojeli až k pomníku Jakuba Krčína, který se na společné fotce nepřikrčil, a proto přišel o hlavu.

Teplá polévka tak potěšila, až z toho mnozí
zabrali, než jim pod nosem zavoněl druhý chod. Ale ne každému! Ne nadarmo se říká host a ryba druhý den smrdí. Že jo, Radko!

Závěr dne byl věnován objížďce rybníka Svět, kde jsme i přes přísný zákaz vjezdu prosvištěli vytěženým rašeliništěm plným kluzkých a záludných mostků. Zde leží i Radčino sloupané bahno, které bylo navráceno přírodě zpět na rekultivaci - no a teď se s tím poper, přírodo. Někdo si sice hrál na greenpeace aktivistu a úsek prošel, ale do dalšího zákazu už se nežinýroval, a tak jsme jak hladoví kormoráni měli příležitost zakroužit kolem Schwanzenberské hrobky. Radka pořád prosazovala ježdění po jejím směru hodinových ručiček, což bylo ve skutečnosti proti směru. Ani jejím směrovým údajům se zpravidla nedalo důvěřovat a při interpretaci další bikerkou v tom zavládl totální chaos.

Většina nakoláků večer vyrazila na hostinu mrtvých vodomilců a kdo byl sám vodomilec, volil bazén a saunu. Kupodivu, Medúza prošel přes vrátnici aniž by byl v civilu odhalen a tedy i vpuštěn do veřejných prostor bazénu. Pozor, dnes už v plavkách!


V PONDĚLÍ jsme sehráli komediální divadlo při výjezdu na nejvyšší kopec v Třeboni. Ví bůh, pročnám pořád ukazovali největší, nejvyšší, nejtvrdší ... Divné taky bylo, že Burajda do toho krpálu netlačila, když i Jurimír byl v záběru schopný přetrhnout řetěz.

Po té kluzké mazlavé hnědé hmotě jsme dojeli až k zatopenému lomu a za prudkou nečekanou pravotočivou zatáčkou ke starému Slověnickému mlýnu s vyhřezlou stěnou, kde byla nalezena korespondence nějaké Jiřiny z roku 1951.

Počasí nám nepřálo, fičel vítr a pod vrcholem na nás začala padat zmrzlá voda. Po dojezdu jsme zajeli do myčky u Kominíků; ale byla rozbitá, nefungoval jim automat!


A to je konec přátelé..... Snad jen zbývá dodat, že Zakarr s Nepřihlášeným Michalem zklamali nebo tak zlenivěli, že ani protivlákno nezaložili. Nebo že už by se naučili kódovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama