Krajem vyhaslých sopek

1. listopadu 2008 v 23:31 | Péťa |  v botách

Krajem vyhaslých sopek

aneb hurá na Lovoš a Milešovku

Lovosice - Lovoš - Velemín - Milešovka - Bořislav

Také vám přijdou některé věci, které děláte, nesmyslné? Něco jako, proč se myju, když se zase ušpiním nebo proč pořád chodím do posilky, když stejně tloustnu.... Dnešní výlet nazvěme v duchu: Proč v sobotu vstávám dřív než do práce jen proto, abych lezla po kopcích?

Za hlasitého doprovodu George nám cesta do Lovosic utekla rychle. Průmyslové městečko nás přivítalo nevlídnou mlhou a zimou, ale brzy každý jeden skončil v tričku, když vylezlo sluníčko a
pošimralo rtuť teploměru, až poskočila kamsi na 18. Ani jsme se nezadýchali a už vysedáváme v hospodě a chřtány proléváme postřižínským pivem. Přitom stačilo jen pár kroků a byli jsme na vrcholové vyhlídce na Lovoši (570m), kde jsme jak šašci na Georgeovy povely zvedali pravou nebo levou ruku nebo poskakovali, aby fotky nebyly tak stacionární. Máme odtud nádherný výhled na Milešovku, nad kterou se právě vznáší bělavý obláček a shlížíme na vesnici, kde na nás čeká dobroučký oběd. Vidina jídla nás hnala kupředu tak rychle, že jsme bez povšimnutí profičeli okolo jakési zříceniny, jako by tam ani nebyla a s velkým náskokem hnali do Velemína.

Nemožné se stalo skutečným, takže, když přicházíme k hospodě, vidíme George a všechny ostatní opozdilce jak už šmejdí okolo motorestu a čmuchají, co by snědli. Museli nám nadběhnout! Vzali to zkratkou a teď nám zabrali všechna volná místa, sakra!

Z Velemína pokračujeme stále po modré rovnou a přímo na Milešovku(837m), kameny "svině jedny klouzavý" se záludně schovávaly pod spadaným listím, bahýnko bylo smyslně klouzavé a boty, které během vteřiny ztěžkly minimálně o půl kila, hlásaly, že určitě musí tvořit jednu z přísad Pattex Super Fix. Výhled z rozhledny na Milešovce byl nádherný, kopečky vyrůstající ze středohoří opravdu vypadaly jak malé sopky čekající na pravý okamžik, kdy udeřit znova.

Je už čas opustit tato místa, aby nám neujel vlak (někomu už tedy ujel :), tak spěchali aspoň na ten ze železa). Vlasta nikde! Začíná pro ni bojová hra - stihnout vlak a nezabloudit. Volá mi Iveta: "Zabloudily jsme, dej mi k telefonu George".....

Z dálky slyšíme houkat vlak, no kolik hluku nadělal a nakonec se z něj vyloupl jen jeden jediný vagónek. A kdo v tom malém vagónku nesedí? Iveta s Vlastou. Šťastné to shledání ;).



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 George George | Web | 2. listopadu 2008 v 9:35 | Reagovat

Chceš vědět víc? Podívej se na: http://konvikt.blog.cz/0811/kdyz-sen-se-stane-realitou-lovos-a-milesovka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama