Podzimní sraz NaKoláků v Oslavanech

2. října 2008 v 11:43 | Péťa |  na kole

Sraz NaKoláků v Oslavanech

25. - 28. 9. 2008

Účastníci: nebudu jmenovat, protože bych určitě někoho vynechala a pak bych si to pořádně slízla
Za tento nádherný prodloužený víkend můžeme poděkovat Radce "Vrstevnici", která vše zařídila, dojednala, zmanipulovala - prostě dotáhla do absolutního dokonalého konce. Jediným háčkem bylo, že nakonec sama provozovala místo cyklo- auto-turistiku, ale holt s následky stáří se těžko bojuje .

Většina z nás se sjela už ve čtvrtek, my s Jirrikem měli zajištěný odvoz od Světlušky, ale ve skutečnosti řídil vlastně PB. Dálnice D1 nezklamala a nedala dopustit na svou "dobrou" pověst, tak jsme kus raději dojeli po okreskách. Na zámek jsme dorazili pozdě - tedy pozdě na zámeckou hospodu, která právě končila. Nakonec to nebylo zas tak špatně, protože po přesunu na "čtrnáctku" jsme holdovali Hakynenovu burčáku a spoustě dobrot, kterými se kamarádi přijeli pochlubit. To jsem ještě nevěděla, co přijde ráno !


Na zámku nebylo žádné přepychové teplo, ale pod měkkou, lehkou a v neposlední řadě teplou peřinou se spalo báječně. Problémy byly akorát na "šestce", kde Jéňa stíhačka celou noc řezal dříví cirkulárkou, až Burajdě málem vypadly špunty z uší, jak začala celá postel rezonovat a tudíž i vibrovat. Radka, nevím proč, po takovémto nočním dobrodružství prahne a tak to vypadá, že na příštím srazu v Třeboni ulehne vedle Jéni místo Fafejta. Jak to ale dopadne si budeme muset ještě měsíc počkat.

Halas, mlaskání a chvála se ráno rozléhala po celém zámku. Ano, vycházelo to samozřejmě ze čtrnáctky, z místa, které se gastronomicky proslavilo. Stůl praskal ve švech, podlamovaly se mu nožičky pod vahou buchet, koláčů a nevím čeho všeho, co vyrobily šikovné NaKolácké ručičky nebo maminky těchto ručiček. Hlady tu opravdu strádat nebudeme, hlásilo mi hned bříško a tak rychle zabírám místo v dosahu ruky od stolu.

Po vydatné snídani a důkladné prohlídce místního zámeckého pivovaru vyrážíme v čele s Milošem, který zde zná každý šutr, každou zákrutu. Občas jsem měla pocit, že snad i ví, kolik aut nás mine . Pod jeho vedením jsme jeli po "hornické cyklostezce" a ač se tomu nechce ani věřit, vydáváme se po ní za hornickými památkami.
První památku - těžní věž dolu Simson - jsme viděli ve Zbýšově, dále jsme minuli důl Jindřich - za své těžební slávy nejhlubší důl ve střední Evropě a důl Ferdinand. V obci Zastávka jsme ztratili Pedra, čehož hned využila Burajda a začala se během čekání posilňovat na slibované brody. Asi toho vypila dost, když se poprvé v životě odvážila přejet brod, kde by jinak na stará kolena sebrala tolik odvahy . Z Mariánského údolí, kde fungoval důl Okrouhlík, jsme pokračovali údolím Chroustovského potoka do ... no asi do hospody, kam jinam. Parta NaKoláků to taky chvíli bez toho chlastu nevydrží.

Po cestě jsme se v Příbrami setkali i s kostelíčkem vystavěným ve stylu moderny, k Airlinovu koeficientu a Ligiho paradoxu přibyl další výraz - Hekynenova zkratka, o které by mohl Wert s nadšením vyprávět.

Na tacháčích 50 km, na hodinkách něco kolem 16 hod. sesedáme z kol a každý si jde po svém. Někdo navštívil mlýn resp. Penzion pro odložené pány, v jehož sousedství mají v ateliéru Kulové z přehazovačkou - což byste bez vlivu mladého nadějného Banánovníka neměli vůbec šanci spatřit. Co to vlastně je, mi zůstalo doteď skryto. Jiní se jeli podívat na burčákové slavnosti do Ivančic (to je nápad jet tam v pátek, když slavnosti začínají v sobotu), sedli si do zámecké hospody a prolívali se Oslavanským pivem nebo prostě zalezli do historicky první společné NaKolácké sauny. A kdo se potil ?…

Večer kromě výrazných osobností jako je Jurimír, přijela také Kominíkova ségra Jindřiška a Jinec. Tajemný nick se odkryl a přestože, coby neeskymácká bábovka, co se potřebuje oddávat chorobné hygieně a bojí se přízemních mrazíků, s námi pobyl jen onen večer, byli jsme rádi, že se s námi přišel pobavit. Žrádelní orgie na čtrnáctce nabyly neuvěřitelných rozměrů - podával se Wertův bramborák (prázdný plech jsme mu vrátili po pouhých pěti minutách), nahrazen byl Wertovou tlačenkou, zakusovali jsme to Radčinou nakládanou sýrovou směsí (bůh ví, co všechno do toho naházela) a zdravýma celozrnnýma sušenkama a zapíjelo se to kde čím. Jj, Zakarr měl pravdu, když říkal, že v Oslavanech bude veselo. Cituji "Banán bral tolik vína a kořalky, že si kvůli tomu musel vzít vozejk. Panenko skákavá. Do toho třeba ta Světlice, nebo Světluška, to je jedno, oboje to svítí za letu, tak ta se tu oháněla nějakým ginem, do toho tam máš ten burčák, slivovičku, další vínečko, pak tu zazněla tulamorka, becher....no mě je blbě jenom když to píšu".

Sobotní dopoledne bylo zasvěceno prohlídce zbytků zámku a obzvláště ty starší generace slintali při návštěvě muzea hornictví a energetiky a prý se i věšeli na artefakty, které jim připomínali dětství. Hlavně, že si je tam jako vybrané muzejní kousky taky nenechali . Když už to velká ručička neměla moc daleko ke dvanáctce a muzejní obdivovatelé se chopili svých kol, mohli jsme konečně vyrazit na "pivovarskou cyklostezku". Na rozehřátí a snad i za trest jsme dusali, funěli, sípali do dlouhatananáského kopce, abysme pak naopak zase sjížděli adrenalinový vymletý sjezd k mostu, ze kterého byly na kopci orlím zrakem vidět zbytky jakých takých hradeb.

Zanedlouho už jsme seděli na zahrádce v hospůdce v Mohelnu a cpali se polívkou z megahustého výběru: prdelačka, zelňačka, držkovka, gulášovka a kroupová. Mezitím nás dohnali i ti lenoši Zahrádky a nacpali se k naše mu stolu. A co víc, žerou a nemají na zaplacení…. kam ten svět spěje. Chudák Ondra dones-přines se musel do hospody vrátit a buď umýt nádobí nebo vysypat prasátko.

Z hospody pokračujeme po stezce na Zelený vrch, kde se tyčí rozhledna Babylon. Divím se, že Burísek se svou "tralala" (synonymum k závrati) na tu rozhlednu vůbec lezl. Asi měl radši zavřené oči. Fafejt s Jéňou se dozvěděli, že se říká "to je hustý jako hlen" - ono to do těch vesnic za Prahu holt ještěnedorazilo . Od rozhledny sjíždíme přes Kramolín až k hrázi přehrady Dalešice a dál k bájnému filmově proslulému Akciovému pivovaru Dalešice, který všichni dobře známe z Postřižin. Místo halekajícího strýčka Pepina jsme tady potkali alespoň pamětníka filmových Postřižin.

Čas se nám krátí a tak každý jak nejrychleji mohl, vyrazil na další část cesty. Kdo ale neposlouchal, zpečetil si osud podle toho, jakým davem se nechal strhnout. V nejhorším případě by se pokoušel o sebevraždu společně s PB, Wertem, Kominíkem, Radiem, Banánem a samozřejmě Hekynenem na "zkratce po červené", kde PB neodolal a za svitu baboletního sluníčka si musel vyzkoušet teplotu místní vody; v lepším případě by se táhnul podívat na nějakou místní raritu Mohelenskou hadcovou step namísto toho, aby v tom nejlepším případě skončil a občerstvoval se v hospůdce v Mohelnu. Z Mohelna se pokračovalo po pivovarské přes Lhánice na pos… Biskupský kopec a to proto, že se po něm přehnalo stádo ovcí, abysme se zavařenými brzdami a zanechanými brázdami mohli zasednout k dlouhému stolu a naládovat se voňavými čerstvě vyuzenými cigáry.

Po bojích před sprchami a provedené očistě se opět celou noc pařilo, žralo (však do nás Radka cpala horem dolem, že neodjedeme, dokud to nesníme), chlastalo a kdo ví co ještě.

Neděli každý pojmul podle svého, někdo zmizel hned ráno domů, Wert si hrál na kaskadéra a pak se objímal se sloupem pod zámeckými schody (Wertovy schody), někdo prostě jen tak zevloval a ti, kterým nestačili najeté km se pod vedením Werta vypravili podívat na ten slavný mlýn - Penzion pro odložené pány, ale nikoho se nám odložit nepodařilo; rezavý most, co nikam nevede; oboru, kde se ztratili jeleni a do Ivančic, kde nemají hospody. V Ivančicích jsme při odjezdu zapomněli PíBího, takže snad poprvé v životě dojel jako úplně poslední .

No a to je konec našeho příběhu z Oslavan. Ale ne úplný. Mezitím, co my pečovali o svou kondičku, kanapoví povaleči zakládali různá vlákna jako Uz odjeli II ale hlavně super tajné, maskované vlákno Crossove kolo do 10 tisic, které stojí za to si přečíst, protože je "megapsychohustý" :D. Dále se na vlákně Oslavany - jak bylo?? a Oslavany - jak to vidím já projednávají žádosti o potravinové kvóty na další srazy, takže pokud se to odhlasuje, budeme na srazech zase ohladu. Airline na většinu pánského osazenstva naplival angínu, což svědčí buď o nedokonalosti mužského plemene anebo o tajných orgiích na "osmičce"….



FOTKY:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama