Podzimní barvy Českosaského Švýcarska

9. října 2008 v 0:19 | Péťa |  v botách

Víkend v Českosaském Švýcarsku jsme strávili v útulné chaloupce v Lesné ve společnosti Monči, Bodlinky a jejích milých příbuzných. Ač jsem se po víkendu v Oslavanech zapřísáhla, že s přejídáním je konec, máma Bodlina mě vyvedla z omylu. Máma Bodlina je usměvavá dáma, která děsně ráda a děsně dobře vaří, peče, smaží a tak kolem nás běhala a nosila na stůl ty nejvybranější dobroty. Táta Bodlák je hlava rodiny, kterého často najdete vysedávat v houpacím křesle. Babička Bodlina je veselá vitální jogínka, která s ostatními babčami za zpěvu písničky "po kalíšku, po kalíšku" v lese na paloučku zapíjí dlouhověkost.

SOBOTA

Včera jsme si naplánovali výlet po krásách sousední země. Autem se
přesouváme za opuštěný hraniční přechod v Hřensku a zastavujeme na placeném parkovišti ve Schmilce. Odtud se vydáváme po zelené na Grosser Winterberg (Velký Zimník; 552 m). Po zemi se válí spousta listí a mně nenapadlo nic lepšího, než si to svinstvo začít sbírat domů. Jirrik se zase touží napíchnout na větvičky stromu padlého nad propastí a tak tam stojím s hrstí plnou listí a čekám, jak to celé dopadne. Z Grosser na Kleiner Winterberg (500 m) pokračujeme po červené a dále po zelené na loupežnický hrádek Frienstein. Pod hrádkem je turisticky přístupná puklinová jeskyně Idagrotte, která vznikla postupným zvětráváním měkčího pískovce. Vypustit tak ty zástupy turistů a bylo by to perfektní místo k bivakování. Z mapy je těžko čitelné, že zelená na hrádek je slepá a tak pořád čučíme do mapy a hledáme, kde ta zpropadená značka pokračuje. Vzdáváme boj a raději se napojujeme na modrou Schrammsteineweg, která vede po hřebenu masivu Schrammsteine (Zjizvené kameny) a kde
potkáváme "Bavoráka v lacláčích". Protože jsme chtěli vidět také saský Falkenstein (Sokolí kámen) - středověký strážný hrádek, vydáváme se po žluté, která obchází masiv Schrammstein a koneckonců s malou oklikou vede zpět do Schmilky. Kdybychom koukli do průvodce, tuhle zacházku bysme si asi ušetřili, protože Falkenstein je přístupný pouze pro horolezce, toť věc prvá a že jsme ho ani neviděli je věc druhá.

Po cestě jsme stihli ještě prolézt jeskynní tunýlek, otestovat Jirrikovu neschopnost začlenit se do fotografie během 10s, sjíždět po zadku schodišťové zábradlí a hledat "kešky" s vybitou "džípíeskou".

Po návratu na parkoviště na nás čekalo auto i s liebesbriefe od policie Bad Schandau. No pravděpodobně ten parkovací lístek přehlédli :D. Celní policie byla ochotná jak osina v pr… a tak to Bodlina přestala řešit a radši jsme jeli na sýrové fondue. Bodláci doma nebyli, slavili v říjnu s ostatními sousedy Vánoce. V celku normální že? ;)

NEDĚLE

Lužické hory se pyšní tím, že mají nejvyšší horu Luž (793 m). A tak jsme se na ten zázrak šli
podívat. Stoupáme lesem, obdivujeme paprsky slunce prosvítající skrz koruny stromů, vyryté brázdy od horských kol, vlající pavučinky babího léta a barvy podzimního listí, které umí vykouzlit jen příroda. Místní příroda byla úžasná, vzdáleně připomínající prales díky vysoké žluté trávě a vzrostlému kapradí lemujícímu naši cestu. Bylo trochu vlezlé chladno a mírně foukal vítr, který nás doprovázel celou cestu až nahoru na Luž.

Naše kroky dále vedou k vodní nádrži a ledové jeskyni shodně pojmenované Naděje. Jen škoda, že Naděje není veřejnosti přístupná, protože její krása začala po zásazích zvenčí
uvadat. Po žluté se pomalu začínáme stáčet zpátky. Namísto listí dnes pro změnu sbíráme houby - krásné trsy václavek vykukovaly zpod kořenů mohutného stromu. K večeři se budou hodit...

Počasí se vybralo a svit sluníčka rozehřál rtuť teploměru natolik, že stoupnul téměř na 20 st. Míříme k Tolštejnu pyšně se tyčícímu nad hlubokými lesy a vládnoucímu Tolštejnskému panství. Za drobný poplatek procházíme - teď se držte - turniketem, abychom se na vyhlídce nechali ofouknout rozdováděným větříkem. Protože už bylo po čtvrté, vyškrtli jsme z plánu Jedlovou a Křížovou horu (o důvod víc, proč se tam příští rok objevit znovu) a mazali jsme k teplým kamnům, horké čokoládě a smetanovému dortu se šlehačkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama