Po stopách středověkých zlatokopů

30. října 2008 v 10:33 | Péťa |  v botách

PO STOPÁCH STŘEDOVĚKÝCH ZLATOKOPŮ


JÍLOVÉ, 28.10.2008


Místo válení se ve vyhřátém pelechu a poslouchání kapek deště dopadajících na okenní parapet vstávám vstříc dobrodružství po stopách středověkých zlatokopů.




Autobusem z budějovické jsme se spolu s Jirrikem, Marcelou, Mariem, Angelou, Lisou a Petrem dopravili do Jílového, kde se setkáváme s Emilem. Jak nás uviděl, nasadil svůj thymolinový úsměv č. 4 a udržel si ho až do večera. Stále poprchává a tak rádi zalézáme do první z nově otevřených štol Halíře. Průvodce nám dělal sám pověstný Hagen nebo minimálně jeden z jeho potomků. Typickou zvláštností této štoly byl tvar chodeb do znaku Renaulta, neslušně mluvící spoluobčané si doplní sami.

Promrzlí a hladoví usedáme v malé hospůdce, kde jsme dostali trochu polévky neboli večeři manžela hospodské - no vážně - a pár ohřátých buřtů z mrazáku. Navíc útrata v osmi lidech dosáhla částky neuvěřitelných 490 Kč.

Američanky jely opět nevybaveny a tak se chůze po úzké bahýnkovité cestičce stala bojem o holý život. Podcházíme nejvyšší kamenný most ve střední Evropě - železniční viadukt Kocour, který je o pouhý 1m nižší než sebevražedný Nuselák (42,5m). U druhé štoly sv. Antonína Paduánského je poněkud zalidněno, štola je zato o dost kratší, neosvětlená a daleko užší než Halíře. Nejklastrofobnější a chvílemi tak nízká, že i já se musela sehnout, byla již několik let zpřístupněná štola sv. Josefa. Ani z jedné si neodnášíme suvenýr v podobě zlaté šupinky, ale nebýt povinných helem, mohli jsme mít alespoň slušnou sbírku boulí.

Americkým vražedným tempem jsme došli do Jílového až za tmy. Zatímco se nám hlavou honí mrtvá ovce a 10 křížů postavených v zákrytu uprostřed pole, necháváme se obsluhovat přihřátým bratrem v hospodě, kde jste si z jídelního lístku směli objednat cokoli, co neobsahovalo ani 1
mg sýra. Považte, ani smažák mi nechtěli udělat.

Ve stejné sestavě nastupujeme do autobusu a já se celou cestu těším z pomyšlení, že na mě doma čeká horká vana plná voňavé pěny, ve které nejspíš usnu. Usla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paľko Paľko | Web | 2. listopadu 2012 v 11:31 | Reagovat

Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama