Víkend s dětmi na Jemčině

29. srpna 2008 v 9:28 | Péťa |  na kole

Cyklovíkend

22.8.2008 - 24.8.2008

Cyklovíkend nejen s dětmi ale i dospělými jsme trávili na loveckém zámku Jemčina, který je zasazený do krásného prostředí jemčinských lesů, rybníků a řeky Nežárky mezi Jindřichovým Hradcem a Třeboní.
Víkendu se zúčastnili: Tomáš se Stelou, Monika s Natálkou, Katka s Kristýnkou, já s Jirrikem a Kubíkem, Láďa, Světluška, Gabča a Rýdlovka.

PÁTEK

Na zámek jsme se dopravili v pěti autech a obsadili jsme pět nádherných zámecky zařízených pokojů. My s řidičem Rýdlovkou dorážíme jako poslední kolem půl dvanácté, dříve jsme to holt nezvládli. Zabydlujeme se, dáváme spát Kubu a scházíme se na pokec na pokoji Světlušky. Únava nás brzy vyžene taky do postelí.

SOBOTA

Ráno ještě provádíme poslední úpravy na Trailgatoru, zjišťujeme defekt na mém kole (naštěstí se jednalo jen o vypuštěné kolo a ne o píchlé) a vycházíme před zámek. Ostatní už jeli napřed, zatímco my teprve zkoušíme s Kubou jízdu na Traigatoru. No moc to nejde, ale abychom ostatní vůbec dojeli, táhneme Kubu na tyči. Po 1 km zjišťujeme, že to opravdu nejde a tak se zase zdržujeme demontáží. S Kubou zatím jedu napřed, ale ty začátky, ty byly krutý. Po dvou kilometrech už to chtěl otočit, s tím, že ho bolí nožičky. Žádný takový!!
Jedeme lesem po krásné lesní cestě, potkáváme ostatní, ale bohužel ne na dlouho. Opět nám všichni ujíždí. Do kopečka Kuba ječí, že to nevyšlape, z kopečka zase, že to nesjede. A nesjel, zakufroval, odřel si koleno, ale poučil se, že nesmí brdit prudce. Učíme se tedy přibržďovat. Na Holenské hrázi domlouváme cíl cesty - oběd v hospodě Pecák. Prý vzdálená 3 km, pffff. Dávno nikoho před sebou nevidíme, každou chvíli sesedáme kvůli projíždějícímu autu, Kuba se snaží udělat vytouženou hospodu z každé barabizny a proto mi ho bylo líto, když jsme se dozvěděli, že k TÉ hospodě to jsou ještě další 4 km. Držel se ale statečně a za povzbuzování Jirrika, Rýdlovky a Ládi po dlouhé době vidíme i ostatní.
Společně obědváme, Láďovi jsme snědli, co se dalo, hlavně borůvkové knedlíky J. Kubu kolo začalo bavit a celý oběd se těší, až pojedeme dál. Posilněni nasedáme na kola, Kubík chytá druhý dech a jako závodník si to šněruje zpátky na zámek. Celková dnešní trasa, kterou děti ujeli, byla bezmála 20 km.
Počasí naštěstí neuposlechlo výhrůžky meteorologů a tak nám namísto deště zasvítilo sluníčko. Na trávníku před zámkem si házíme míčem a ufem. Den ještě není zdaleka u konce a tak se vydáváme pěšky na průzkum blízkého okolí zámku. Jak bude po projížďce a procházce grilované masíčko zasloužené. Rýdlovka rozdělává gril a vůně masa nás pošimrala pod nosem. K dobrému jídlu si promítáme na zeď zámku kultovní dětský film Ať žijí duchové a výborně se u toho bavíme. Hodiny pokročily a tak posíláme děcka do postýlek. Abychom si zachovali nějakou hrdost, pokusili jsme se vydržet aspoň o půl hoďky dýl než děti, ale pak už taky mažeme na kutě.

NEDĚLE

Děti byly tak utahané, že je musíme v devět vzbudit a vytáhnout z postelí. Balíme věci, abychom byli připraveni k odjezdu, až se vrátíme a podle mapy plánujeme dnešní výlet. Začátek trasy vede po silnici, ale po včerejšku už nemusíme sesedat a Kubík sebevědomě šlape vedle Jirky. Ze silnice odbočujeme mezi pole, projíždíme kolem rybníku Stejný, na kterém plavalo obrovské hejno kachen. O kousek dál si Kubík našel místečko v malinách, do kterého zajel, jako tažený magnetem :D. Před námi se otevírá pohled na statek zasazený na kraj lesa a pole, na kterém byly všude poházeny balíky slámy. Po krátkém občerstvení pokračujeme. Holky Kubíkovi ujely a tak Kuba ze všech sil makal, aby je dojel a když to nešlo začal hejkat. Pokud se nejelo z kopce, pak už bylo vše jenom do kopce, rovinka neexistovala. Holt i na rovince se muselo šlapat.
Přijíždíme na hráz Nadějské soustavy rybníků se zajímavými jmény rybníků, jako např. Naděje, Láska, Víra, Dobrá vůle… Láďa s Rýdlovkou našli na Blaníku udělaný dřevěný chodníček procházející rákosím, tak jdeme vyzkoušet, co vydrží. Odtud už to byl jen kousek k hospůdce Penzion U Kačerů, kde jsme doplňujeme kalorie. Děti nám v průběhu čekání na lívanečky a jiné dobroty vařily pískové kávy a zmrzliny.
Tentokrát cesta zpátky není tak krátká jako včera, máme před sebou ještě dobrých 12 km. Však se včera Kubík vytahoval, že dneska ujede klidně i 30 km. To ještě netušil, jak blízko se tomuto cíli dostane. Vracíme se kousek po silnici a pak se napojujeme na stejnou lesní cestu, po které jsme přijeli, znovu míjíme modrý malebný statek a rybník Stejný a po celkových 27 km projíždíme zámeckou branou.
Dobalujeme, nakládáme, odjíždíme. Zase jeden výborný víkend za námi.
EXKLUZIVNÍ VIDEO:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama