Sázava červen 2008

9. června 2008 v 11:03 | Péťa |  po vodě

Sázava červen 2008

Týnec n. Sázavou - Pikovice ( 15,9 km WWII)

Na sraz na vršovickém nádraží nás odvezl Tomáš. Paráda, nemuseli jsme se trmácet sockou. Na nádraží už jsou skoro všichni, upisujeme se na listinu, která slibovala hojnou účast. Chybí snad jen Huby, ale i ten na poslední chvíli dobíhá ujíždějící vlak. Zaplňujeme celé horní patro vagonu. Bavili jsme se hodinu a půl, ale už musíme vystupovat - vlak zastavil v zastávce Týnec nad Sázavou. Jdeme se postavit do fronty na lode, vybojovat si pádla a vesty, převléknout, namazat ….
Pouštíme loď na vodu a zatímco se ostatní vypravují, kroužíme na řece. Následujeme George, který - předpokládáme - jede jako poslední. Na prvním jezu je zácpa jako na jižní spojce v odpoledních hodinách. Prokličkovali jsme dopředu a úspěšně jezem spluli, stejně tak i dalšími. Moc známých cestou nepotkáváme, což je s podivem, když naše skupina sčítala podle George cca 44 vodáků. Přijíždíme k jezu s bufetem, kde všichni přetahují a kde se potkáváme s Láďou a Pavlem. Rozhodli jsme se nezastavovat a pokračovat v cestě. Společně se protloukáme nástrahami, které nám Sázava přichystala. Ale ne všichni nad nimi dokázali vyhrát a tak Pavel s Láďou okusili ,jak studená a mokrá Sázava je. Společně s Hubym jsme provedli záchranu lodi a počkali až se vodníci znovu nalodí. A to už přijíždíme k bufetu U zlomeného kajaku, kde na břehu popíjí pivko Jana s Tomášem. Tak se k nim přidáváme a jdeme se také mírně občerstvit. Začíná krápat a tak jsme rádi za dřevěnou stříšku nad hlavou. Nejen chladíme hrdla ale také plníme žaludky teplou klobásou, smaženým sýrem nebo hranolkama.

Z nebe se spustila vydatná sprcha a tak jsme nikam nespěchali a pozorovali vodáky zápasící v kapkách deště s rozbouřenou vodou na nedaleké kaskádě. Pozorování se změnilo v hlasité fandění a uzavírání sázek. "Dvacku, že se Klárka se Zdenkou udělají" sázeli Tomáš s Pavlem. Sluníčko už se opět objevilo na obloze a tak nasedáme na vodu a společně soulodíme, kameny, křoví nic nás nezastaví.
Tedy až do chvíle, kdy se k nám připojila posádka Ondry a Věry, která svým odmítavým přístupem k pádlování odsoudila celou skvadru k dokonalému uvíznutí na kamenech vyčnívajících z jezu. Sjíždíme tedy každý samostatně. Pod jezem se potkáváme s Tomášem a Janou. Vyhýbáme se kamenům, jenže vyhýbám se tak vehementně až jsem se vyhla z lodi ven a se mnou i Jirrik. Nechytej se lodi, nepouštěj pádlo…. poučky ve svízelných situacích naprosto bezpředmětné. Pádlo plave několik metrů přede mnou a tak se za ním vrhám, koleno hlásí, že do zítřka zmodrá, čočka se dere z oka ven ale pádlo bylo uloveno. Jirrik drží loď, taháme ji na kameny a vylejváme. Ostatní mezitím na nás čekali opodál, abychom mohli znovu zasoulodit.
Trochu se přeskupujeme a veprostřed jsou na místo nás Tomáš s Janou. Jak rychle začali litovattoho, že se chtěli vyhnout pádlování. Každý průjezd peřejkami zaručoval dokonalou sprchu a zalití lodi. Rázem měli v lodi rybníček až po kotníky. Tomáš vybíral vodu pullitrem, což byla sysifofská práce - voda byla neúprosná. Stavíme na plážičce ten rybníček vylít, aby se Tomáš s Janou nepotopili i s lodí. Pozorujeme chataře, jak důmyslně spouští polena a máváme na George, aby se u nás taky zastavili.
Aby to nebylo nikomu líto, posledních pár kilometrů dojíždíme do cíle v posledním možném seskupení. Náramně si užíváme výskot chlapců (Pavla a Ládi), když byli osprchováni a tak se snažíme žádnou peřejku nevynechat. Do cíle dojíždíme spolu s Georgem mezi prvními. Kdo mohl vrátit loď, učinil tak. George ale musel počkat, až se mu sejdou všechny ovečky, které sčítaly dohromady 12 lodí.
Ač se tak na začátku nezdálo reálné, stíháme vlak jedoucí do Prahy v 16:30, někteří i najezení. Jirrik měl cestou vlakem o zábavu postaráno - byl usurpován malou holčičkou až do Bráníku. Ostatní většinou pospávali. Žádné zhodnocení výletu se nekonalo, všichni spěchali na fotbal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 9. června 2008 v 22:36 | Reagovat

Ahoj, pěkně popsaný, ta voda byla fakt mokrá a  moc nám nechutnala, že jo Pavle  :))

2 Péťa Péťa | 10. června 2008 v 11:16 | Reagovat

A co modřiny?

3 George George | 10. června 2008 v 23:24 | Reagovat

Já žádný. Co kytary na Salze? Budou?

4 Péťa Péťa | 11. června 2008 v 21:50 | Reagovat

Jediná kytaristka, kterou znám, je Hanička....

Já jednu modřinu na koleni mám :) - takovou malou památku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama