Konstantinovy Lázně

23. června 2008 v 8:12 | Péťa |  na kole

Konstantinovy Lázně 20. - 22.6. 2008

Účastníci akce: Petr a Radka (Burísek a Burajda), Jana (světluška), Petra (LeeLoo), Václav (redakce NaKole.cz), Honza (Kominík), Franta (Tano Mascarpone).

Sobota 21.6. 2008
Trasa: Konstantinovy Lázně - Kokašice - Lestkov - Vysoké Jamné - Hostičkov - Michalovy Hory - podél Kosího potoka (cyklotrasa 2205) - Třebel - zřícenina hradu Vlčtejn (žlutá t.z.)- Černošín (cyklotrasa 2220)- Vlčkov - Břetislav - Konstantinovy Lázně. Ujeto 57 km, nastoupáno 1 087m.
Kolem desáté vyrážíme z kempu vedeni Burísky, kteří nás do této božské krajiny pozvali a naplánovali pro nás dnešní i zítřejší trasu. Krátce jsme byli informováni, ale kdo by si to všechno pamatoval :D. Pohodovým tempem zdoláváme pár kopců, ale jak by řekla Světluška "trasy byly trochu fádní, pořád to bylo jenom buďto po rovině, nebo z kopce doĺů"… No každý to viděl jinak - třeba já těch nastoupaných 1100 m docela zaznamenala :D.
Přijíždíme do Michalových hor, kde jsme měli slíbené pivečko. Ale, hospoda je zavřená!!! Naštěstí otevírají za čtvrt hodině a tak neváháme počkat. Ceny i obsluha jsou neuvěřitelné. Dávám si točenou kofolu za pětku a výborný ostružinový domácí koláč za dobrovolný poplatek. No kdy se vám stalo naposledy, dostat nažrat a moci za to zaplatit, kolik dáte? Z Michalových hor pokračujeme kolem Kosího potoka malebnou cestou lemovanou bolševníkem. A co nevidí oči mé, rudě zbarvené, sladké lesní jahůdky. Okamžitě sesedám ze sedla a usedám do té voňavé červené louky a ochutnávám sladké plody přírody stejně jako ostatní.
Kde se vzaly, tu se vzaly, doprovodem až na Vlčtejn se nám stalo hejno much a různých jiných lítacích potvor, které rády znepříjemňují život. Burísci vyhlásili ráno bojovku, komu se podaří zříceninu hradu Vlčtejn najít. Vítězové (já, Kominík a Václav) byli obdarováni modrými lízátky, po jejichž konzumaci jsme vypadali, jako kdybychom byli v lese na borůvkách. Hospodskému v Černošíně to pořád vrtalo hlavou, kde jsme narazili na zralé borůvky ;). Občerstvujeme se, završujeme to zákusky a s plnými pupky (až jsem si povolovala sukni) se vracíme zpět do Konstantinových lázní.
Večer jdeme v užší sestavě pozorovat západ slunce ze zříceniny Krasíkov (Švamberk). Burísek se romanticky držel při zdi a já fotila na mobil, protože se nikdo na tuto romantiku nevybavil foťákem.
Neděle 22.6.2008
Trasa: Konstantinovy Lázně - Okrouhlé Hradiště - hrad Gutštejn - Šipín - Pakoslav (cyklotrasa 2214) - Ostrov u Bezdružic - Blažim - Olešovice - Úterý - Bezdružice - Dolní Polžice - Konstantinovy Lázně. Ujeto 37 km, nastoupáno 639 m.
Na co jsme se dnes nejvíce těšili, byla pizza, která byla ale v plánu až na závěr dne. Z kempu jedeme na hrad Gutštejn . Kupodivu hrad nestojí na nejvyšším kopci, ale naopak jsme k němu ještě sjížděli. Ještě v jedenáct se tu povaluje spousta trempíků, kteří dobrodružně přespávali na nádvoří hradu. Zřícenina stojí na zalesněné výšině nad údolím potoka Hadovky. Hradu dominuje vysoká hranolová věž s výrazně zaoblenými rohy, kterou jsme museli s Fandou řádně prozkoumat. Fanda vylezl až do prvního patra, já to vzdala a tak jsem ho alespoň zespoda povzbuzovala. Po hromadném focení sjíždíme dolů k potoku a poté podél něj pokračujeme lesní cestou (bez much) až do Pakoslavi a dále do Ostrova u Bezdružic. Vyprahlí horkem, žízniví po pivu jsme rádi, když nám v Úterý milostivě hostinský natočí jedno, zavře hospodu a jde na oběd. To jsme se nasmáli, když nás Burajda pořád ujišťovala, že pivo můžeme mít po 3 km nebo až v "Úterý" a to byla teprve neděle :D.
Už bylo načase vyrazit na oběd. Stůl je rezervovaný na druhou hodinu a času už moc nezbývá. Fanda jede napřed, já v těsném závěsu až do prvního kopce. Pak už se ten těsný závěs začal prodlužovat, že jsem před sebou viděla jen tečku ;). Zbývá vyfunět už jen pár metrů a jsem nahoře, kde Fanda čeká a z nudy dělá kolečka. Pokračujeme do Bezdružic, kde se k nám připojuje i Burísek a společně sjíždíme do Dolních Polžic do pizzerie Café Harant. Máme dovoleno spořádat libovolné množství potravin, protože do kempu už je to jen skopce. Chvíli jsem přemýšlela, zda to není od Burísků jen nejapný vtip a že by nám pak řekli, že to byla sranda. Ale nakonec jsem jim uvěřila a pupík pořádně nacpala.
V kempu už na nás čekaly zabalené věci v autech, tak po rychlé sprše a naložení kol vyrážíme všichni k domovu. Já jela se Světluškou a cestu do Práglu nám zpříjemňovala "hra na babu" s mladým frajírkem ve starým Oplu, jehož cesty se odpojovaly až v Brániku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama