Lomy Amerika - duben 2008

6. dubna 2008 v 22:26 | Péťa |  v botách
Lomy - Amerika
5. - 6. 4. 2008
Fotky fotečky:
Ráno nás probouzí kromě budíku také sluníčko. Vstáváme poměrně brzo, protože jsme se včera vrátili z pizzerie La Traviata, kam mě Jirrik pozval k narozeninám, dost pozdě a nestihli jsme si sbalit věci. Jirrik začíná připravovat toasty, já bagety. Připravujeme si vše, co bychom mohli potřebovat k bivakování v přírodě a hlavně naše nové čelovky, které dostanou zatěžkávací zkoušku ve štolách.
Loučíme se s kočičkama a hurá na metro. Jedeme akorát, na Florenci potkáváme IT Janu, zjišťujeme, že Tomáš je teprve na Kačáku a na nádraží nacházíme zbloudilou duši Zdenku. Po posledních "pakůpkách" jdeme konečně k nástupišti. Obsazujeme celý jeden vagón. Mireček zradil, protože s námi nebude bivakovat, tak s námi alespoň poseděl na "čtyřce" ve vlaku. V Řevnicích přistupuje Láďa, který na poslední chvíli doběhl na nádraží. Jen tak mimochodem, Láďa je další z řad zrádců!

Z Berouna se vydáváme po červené. U prvního rozcestníku se zbavujeme přebytečných svršků - sluníčko a pohyb nás parádně zahřály. Pokračujeme lesní cestou lemovanou tisíci mladými buky. Skupina se drží stále pohromadě možná i díky Spikymu, který má prý v genech shánění stáda krav. Zanedlouho lesní cesta vyúsťuje do vísky Svatý Ján pod Skalou, kde máme zamluvené místo na zahrádce u restaurace, kde se konala svatební hostina. Na výběr jsme dostali asi pět jídel - u mě zvítězila jistota ve formě smažáku s hranolkama. Přestože nám bylo ještě před chvílí vedro, bez pohybu a pod palbou chladného větříku se všichni začínají opět oblékat. Koneckonců hranolky se také větru neubránily a velmi rychle ztratily svou původní teplotu.
Sotva jsme dojedli, začali se sjíždět svatebčané. Přestože v restauraci bylo vše perfektně připravené, museli uklízečky po našem nájezdu vytáhnout vysavače, aby zlikvidovali tuny bláta vypadaného z našich pohorek. Bereme batohy opět na záda a přemisťujeme se o kus dál k léčivému prameni. Kdo uvěřil Georgeovi pohádku o tom, že, kdo se napije, do roka počne, držel se raději od pramene dále. My si s Jirrikem natočili rovnou celou láhev. Tak uvidíme, kdo z koho :D. Voda ze zdejších pramenů byla prý v minulosti stáčena do lahví a prodávána jako minerální voda "Ivanka". Vedle pramene je kostel svatého Jana Křtitele. Kostel je propojen se starým skalním kostelem - jeskyní sv. Ivana. Vedle památek na poustevníka je zde také krypta a staré náhrobní kameny opatů kláštera. V části jeskyně je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Také jsem se zde dočetla, že podle mramorové desky na oltáři mniši předpovídali počasí. Když byla deska suchá mělo být hezky, když byla mokrá, mělo být ošklivo. Vzhledem k tomu, že jsme se chystali bivakovat, předpověděla jsem pomocí mramorové desky hezké počasí.
Další zajímavé místo, které na cestě potkáváme, jsou Bubovické vodopády. Označení "vodopády" je ale trochu přehnané. Kaskády tvoří mohutné vápencové schody, porostlé mechem a řasami, po kterých voda proudí jen občas - nejčastěji za jarního tání. Vodopády jsou nejhezčí v zimě - to jimi sice neprotéká voda, zato je zdobí třpytivé rampouchy a peřiny bělavého sněhu.U vodopádků čekáme na Spikyho, který se zaběhl a honil lesní zvěřenu, zatímco Ozzie zaháněl nudu koupáním v tůňkách. Jakmile se Spiky našel, pokračovali jsme v cestě.
U chaty záchranářů vybočujeme ze značené cesty a jdeme hledat dobrodružství v chladných a temných úzkých šachtách. Dostáváme se k prvnímu dolu, o kterém Georgie prohlašuje, že se jedná o Pusťák. Později ale zjišťujeme, že se mýlil. Takže Georgi, proveď update svých znalostí ;) !!! Po lesní cestě doleva a pak doprava a už se před námi otevírá lom Želva. Pomalu a opatrně slézá jeden za druhým, až je celá 27 členná výprava v pořádku na dně. Lom Želva postupně přechází do lomu Liščárna, odkud vcházíme do systému chodeb vedoucích na Kamensko. Bohužel štola je zatarasená závalem. Potkáváme i trojici netopýrů, kteří pospolu přezimovávali jako jeden muž. Chodba vedoucí opačným směrem vyúsťuje do lomu Modlitebna. S Jirrikem jsme se krapátko zdrželi diskuzí se dvěma trampy, kteří zde také byli na průzkumu mořinského podsvětí. Alespoň jsme se nemuseli s ostatními mačkat při průlezu částečně zasypaného vlezu do štoly. V Modlitebně děláme společné foto, že jsme všichni ve zdraví přežili. Teď už jenom navštívit Malou Ameriku a větší většina se přesune do druhé plánované občerstvovny. Samozřejmě, že ta většina měla tendence nás přemluvit, ať se s nimi zúčastníme a Tomáš měl zase před sebou vidinu teplého guláše, ale podařilo se nám odolat.
Odpojujeme se, domlouváme cíl další cesty. Po neúspěšném hledání Komínusmrti jsme se rozhodli, že se zajdeme podívat do Pusťáku, jestli je vlez stále zavařený. Zkoumáme mapu, zdáme se být docela zorientováni a vracíme se k Modlitebně. Procházíme mezi Modlitebnou a Podkovou, míjíme i Želvu a snažíme se nasměrovat na Pusťák. Cestou potkáváme zase ty dva trampy, kteří potvrzují, že všechny vlezy, které zkoušeli, jsou znepřístupněné. Ocitáme se na křižovatce, ze které šikmo vybočuje vyšlapaná cestička k Pusťáku. Slézáme dolů, s baťohama a po kluzkých kamenech je to nic moc. Vyklízíme si místo na přespání, sbíráme dříví na ohýnek, u čehož jsme se hodně pobavili a je nám líto, že nemáme buřty na opékání. Opékáme alespoň tousty z domácích zásob. Dým z ohně probudil pavouky ze zimního spánku a tak se nám začali spouštět na hlavy.Dvakrát jsme si zahráli kostky a klan fajnofek nenechal Tomáše vyhrát. Po dobré hře, střídmé večeři a lahvince vínka už nezbývalo než jít na kutě. Když už byli všichni zavrtaní v pelíškách, přečetla jsem pohádky na dobrou noc neboli strašidelné pověsti o Hagenovi. A teď už zhasnout a spát.
Celou noc někdo rušil poklidné ticho noci doprovázené zvuky nočních zvířat. Zleva to bylo ustavičné Tomášovo chrápání, na kterého neplatilo mlaskání ale laskání ;). A napravo zase Jirrik nevěděl, jak se naštelovat a tak pořád šustil a šustil.
Ráno začalo pršet a to mi bylo jasné, jak mramorový oltář selhal. Byla zima a mně se z vyhřátého "pelíšku" nechtělo. Nechtělo se ani Tomášovi a tak Jirrik zůstal na sbírání dříví a rozdělávání ohně sám. Na ohýnku si rozpékáme polozmrzlé sladké pečivo a vaříme čajík na zahřátí. Balíme. Kameny jsou ještě kluzčí než včera, ale alespoň že pršet přestalo. Vydáváme se po žluté přímo do Karlštejna. Není to daleko. Vlak nám jede za necelou hodinu a tak se jdeme občerstvit, někteří odložit, do místní hospody. Na Hlaváku se naše cesty rozdělují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama