Přechod Nízkých Tater - 4. část

5. listopadu 2007 v 10:19 |  v botách
3.7.2007
Budíček jsme měli kvůli snídani docela brzo. Je sedm hodin, začínáme sklízet a balit a suneme se na snídani. Všichni až na Evíka máme objednaná míchaná vajíčka. Dostáváme k nim výborný bylinkový horský čaj - na ten si fakt potrpím a přiobjednávám si ještě porci.. Venku je mlha nebo spíš chata je zabalená v mraku. Michala bolí kotník, ale drží se a jde červenou trasu, protože slibuje kratší úsek než milostivější modrá. Mrak se pomalu odvaluje pryč a začíná být vidět do dáli. Držíme se stále pohromadě, abychom Majkovi moc neutíkali.Ale když si Majkl s Evíkem dávají kousek nad Demänovským sedlem delší pauzu, nečekáme ale a jdeme napřed. Celá cesta vede po kamenech volně napadaných nebo vydlážděných, také lidí je zde výrazně víc, než jsme byli doposud zvyklí.

Jaké to bylo překvapení, když už před dvanáctou skládáme batohy na verandě Kamenné chaty pod Chopokom. Lidí je tu jak na Matějské, většina z nich lehkooděnci, navoněné slečínky v šatičkách, kteří se nahoru vyvezli lanovkou. Usedáme ke stolu a posilňujeme se zelňačkou a bylinkovým čajem v obrovském hrnku. Hodinu, možná i víc, za námi se objevuje Majkl s Evou. Michal je rád, že se sem dopajdal a nemůže už pokračovat.
Plánujeme, co budeme dělat dál. Bylo jasné, že na téhle frekventované chatě zůstat nechceme, ale také to, že Majkl s tou nohou nikam už nedojde. Po dlouhém přemýšlení jsme se dohodli na tom, že se rozdělíme - my půjdeme dál na Chatu pod Chabencom a Majkl s Evíkem se svezou lanovkou do civilizace a pojedou dom.
Na další chatu to bylo tedy cca 4 hoďky cesty. Stále jdeme po dlážděném chodníku - dálnici E8 a potkáváme lehkooděnce a malobatožníky. Až když už jsme dále od dosahu lanovky, provoz se mírně zmenšuje. Cesta utíká rychle, vypadá to, že plán plníme na 100%.
Před námi je strmý, ale krátký výstup na Poľanu, kde se společně s bandou Slováků oddáváme siestě. Svačíme sůšy,sušíme ponožky, co jsme si prali a větráme nohy. Po 20 minutách se zvedáme a pokračujeme v cestě. Zbývá nám 1,5 hodina. Smějeme se tomu, že dneska jdeme nějak nezvykle brzo. K chatě jsme přišli před šestou, tzn. plán jsme splnili na 110%, což bylo jedině dobře, protože míst je omezeně, lidí se tu schází hodně, někteří se už nevešli a spali pod stanem. Rokládáme karimatky vedle sebe ve společné natřískané noclehárně.
K večeři si vaříme těstoviny - kuře na paprice - co Jirka vláčel od začátku v batohu. Chatař, ze kterého táhne pivo, škemrá cigarety. Po večeři si ještě dáváme do sosáčku a vaříme si pudinkový dezert. Jelikož se venku udělala pořádná zima, jako když praští, utíkáme zalézt do spacáčků.
Na Honzu přišly vajíčkový prdy a zamořuje tu okolí. Smějeme se tomu tak nahlas, že hlučností předčíme i desetičlennou skupinu, co spí naproti. Jirka mi tu krásně chrápe do ucha a smrdí po česneku. Tomu se říká vybraná společnost :D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama