Přechod Nízkých Tater - 3. část

5. listopadu 2007 v 9:18 |  v botách
2.7.2007
Ráno se probouzíme do pěkného dne, ale ne každý se probouzí pěkně. Vedle sebe slyším: "Štorku, já se nemůžu vůbec hnout, bolí mě celé tělo". Ája nebyla sama. Plán zní jasně - odpočinkový den a pro Štorky také poslední. Zalepují se puchýře, mažou spálené krky a deodorantují se nožky.

Po cestě se ještě stavujeme umýt nádobí ze snídaně - udělala jsem takový kotel pudinku, že jsem nevěřila, že to vůbec sníme. Čekáme u studánky, ale pořád nejsme všichni. Po chvíli jsme se rozhodli, že vyrazíme bez Honzy s Evou,protože vůbec nevíme, zda už nešli napřed. Jdeme pořád po červené, občas je těžší najít cestu, protože vede pasekami a mezi popadanými stromy. Vokurky nás ještě nedošli, tak na ně čekáme a snažíme se sehnat je SMSkama. Nic. Jdeme tedy dál s tím, že vědí kam jít a po jaké značce (bylo to jednoduché, celý týden jsme měli jít pořád po čevené). V Bacúčském sedle vede značka kamsi mezi dřevorubce a tam mizí. Ono je to těžké, když se značky malují na stromy, které dřevorubci kácí a odváží z lesa ven. Jirrik zmermomocňuje jednoho dřevorubce a ptá se na cestu. Ten nás posílá rovnou nahoru, kde asi po 20 min. dorazíme na značku. To nás zrovna dohnaly vokurky a tak jdeme zase všichni pohromadě. Po nějaké hodině scházíme do Čertovice. Cestou uzavíráme sázky, kolik pivek už v sobě bude mít pan taťka. Nadcenili jsme ho, spořádal prý jen dva kousky.
Usedáme v motorestu a vybíráme z jídeláku něco pořádného na zub. Většina dostala chuť na halušky - v různých kombinacích.
Už nás čeká akorát vystoupat na sjezdovku 400m převýšení a najít přístřešek na přespání. Michal mezitím, co posedáváme u motorestu, vyjednal sprchu - Ája s Evíkem si daly říct. Loučíme se se Štorkama, jejichž tatranská pouť tímto končí azačínáme stoupat sjezdovkou. Občas mě osloví nějaký modrý keříček borůvek a tak se stále zdržuju a mlsám. Vystoupali jsme až na kopec, potkali cestou zmiji a čekáme na Majka s Evíkem. To už nám bylo jasné, že přístřešek jsme přešli a že buď dojdeme až na chatu G.Štefánika a nebo budeme bivakovat v přírodě. Čekáme, jak se rozhodne Majkl s Evíkem. Zkoušejí pokračovat, ale pomalu se začíná smrákat.
Turisti, kteří nám radili, že to na Štefáničku dojdeme byli velicí optimisté. Cesta byla daleko delší než jsme si představovali. Majkl už mlel z posledních sil, ale aspoň dělal cestou prdelky, aby na to nemyslel, takže jsme se děsně nasmáli. Za pološera potkáváme kamzíka nebojsu, který i pózuje k focení a docházíme na chatu. Ovanulo nás teplo a vůně jídla. Ubytováni jsme na společném 8-lůžkovém pokoji (asi kdyby ještě dorazili Michal s Ájou). Normálně tam byla i sprcha, sice ne moc teplá, ale byla.
Na pokoji vaříme večeři - výborný mexiko s rýží a sojovým masem a jdeme se na kutě. Venku je průtrž mračen - ještě že jsme schovaní v suchých pelíškách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama