Přechod Nízkých Tater - 2. část

5. listopadu 2007 v 8:18 |  v botách
1.7.2007
Jako první "kupodivu" zase vstával Jirrik. Já ho následovala, beztak už byli vzhůru ti dva hlučouni a nemohla bych spát. Je něco po šesté.Jirrik zatápí v kamnech, které nám včera tak pěkně vytopily chajdu a vaří snídani. Postupně vylézá z brlohů zbytek skupiny a scházíme se u snídaně. Každý něco zobe, nejvíce frčí pudinky nebo kaše. Dojídáme, myjeme nádobí a balíme se na cestu. Ještě před odchodem Michal zatlouká nějaké vylezlé hřebíky, aby si jiní po nás neublížili a vyrážíme.

Po asi 20 min. cesty jsme málem sešli z cesty, ale Jirrik to naštěstí včas zaznamenal a nahlásil. Cesta je nic nového pod sluncem - nahoru na Heĺpiansky vrch a dolu do sedlaPriehybka. Zde čekáme na opozdilce a Jirka se vydává hledat pramínek vody. Opozdilců se nedočkáváme a Jirka se vrací bez vody. Před námi se tyčí vrcholek Veľké Vápenice, na kterou se začínáme drápat. Nahoře máme siestu, předčasný oběd nebo spíš svačinku.
Scházíme dolů do údolí a ztrácíme tak výšku cca 600m - docela sešup. Já hopsám vepředu, nebolí mě tak kolena. Přes cestu začínají být povalené stromy, které přelézáme nebo podlézáme. Mám spoustu energie, tak některé přeskakuju. Dostáváme se na planinu, na které ztrácíme značku. Jdeme tedy po vyjeté cestě furt zkopce s tím, že nás to určitě někam dovede. Sledujeme mapu a usuzujeme, že nejdeme zas až tak špatně. Sestupujeme po cestě, kde teče nějaká močuvka, až konečně narážíme na značku (rozcestí) v sedle Priehyba. Odtud by měl začínat úsek s velkými polomy, o kterých lidé v návštěvní knize psali ty hrůzostrašné historky.
U sváči tedy diskutujeme, jak budeme postupovat dál. Dopadlo to tak, že Jirrik a já jsme šli dále po červené a ostatní se rozhodli jít po nějaké lesní cestě. Stanovujeme místo srazu na rozcestí Oravcová, kde se k červené připojuje modrá.
Vyrážíme s Jirrikem do prudkého kopce, který se ztrácí v lese. Tu a tam musíme přelézt nějaký ten strom. S pár z nich bych měla bez pomoci asi problém a tak se pomocné ruce nebráním. Cestou necestou, protože jsme zvládli při obcházení stromu ztratit značku a pak se intuitivně znova napojit, docházíme na rozcestí Kolesárová. Chytil nás déšť a tak se pokouším najít v batohu plátěnku. Než jsem jí našla, pršet přestalo. Jak tak procházíme tou zmoklou klečí a malinama, mám kalhoty úplně durch. Zachvíli jsme na domluveném místě srazu. Protože cesta nebyla až tak obtížná, prozváním bytek skupiny já, aby věděli, že se mohou připojit.
Během čekání si vaříme k obědu nudle s houbovou omajdou. Dojedli jsme, já se převlíkla a na sluníčku jsem sušila mokré džíny. Posílám Michalovi SMS, co je tak zdrželo. Po 1,5h čekání se objevuje družina se zoufalými výrazy. Byli celí utrmácení, neměli vodu ani na pití natož na nějaké vaření. V mapě jsme zjistili, že u následujícího rozcestí je někde v kopcích pramen s vodou, tak s Jirrikem vyrážíme napřed, abychom ji našli, než za námi dorazí ostatní.
Jirrik prozkoumal terén jako první a vrátil se s tím, že slyšel šplouchat vodu, ale ještě ji neviděl a navíc si nevzal žádné flašky.V dálce vidíme přicházet ostatní a tak necháváme věci u rozcestníku a jdeme spolu hledat pramínek. Nacházíme malinkatý potůček, ze kterého se snažíme nataknovat, občas se nám do vody ale přimotala nějaká bylinka, zrnko písku apod. Mezitím za námi přichází Michal s dalšíma lahvema.
Na Ramžu nám zbývá ještě pěkný kus cesty. Dost jsme se zdrželi tím čekáním na Orlové. Vokurkám totiž nevyšel plán a kdesi v lesích jim skončila cesta, takže se pak trmáceli skrz les, přes stromy a okolo medvědích norJ. Na posledním rozcestí před Ramžou začínáme docela spěchat, protože tma už je na spadnutí. Letíme s Jirkou napřed, že aspoň uvaříme vodu na véču. Jenže jsme moc nekoukali a přešli jsme velikánskou šipku na zemi, takže jsme si pěkně zašli, než jsme na to přišli.
Vracíme se a potkáváme se s ostatními (a takový jsme měli náskok). Všichni jsou už grogy, když za šera docházíme na Ramžu. Potkáváme zde naše bývalé spolubydlící. Jdeme se umýt do nedalekého pramínku. Připadám si jako divoženka, když se uprostřed lesa v noci myju nahá v tůňce. Štorci uvařili véču a pak se šlo do hajan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama