Přechod Nízkých Tater - 1. část

5. listopadu 2007 v 7:17 |  v botách
Trochu opožděně jsem se dostala ke zpracování poznámek z naší první letošní dovolené:
Přechod Nízkých Tater
29.6. - 4.7.2007
29.6.2007 ODJEZD
Do půl páté jsem byla v práci a tak jsem stresovala, že se nestihnu zabalit. Nebyla jsem sama - kluci, kteří byli doma už dýl, neměli vůbec nic nachystáno.
Světe div se, na nádraží přijíždíme na poslední chvíli. Průvodčí nám ukazuje naše kupátka. Řádně byl zmaten tím, že jsem mu řekla, že Evča přistoupí v Ostravě, ale lístek měla z Olomouce :D. Místa v kupé je tedy bídně. Všichni se slézáme k Michalovi s Evou a hrajeme karty. Michal s Ájou degustují víno a přinesli degustaci i nám. Po desáté uléháme. Lůžko je fajn, jen je děsné vedro.

30.6.2007
Budíček o páté. Dostáváme hnusný čaj či kávu a v půl šesté přijíždíme do Popradu. Po krátkém pátrání po správném nástupišti čekáme na příjezd autobusu do Telgártu. V Telgártu probíhá krátká návštěva sámošky a jupí na vysokohorskou túru.
Na výběr máme červenou a zelenou značku - je rozhodnuto, Honza vybral zelenou. Zelená vede na Královu Hoľu přes Královu Skalu. Cesta je strmá - místy až moc. Pak začíná procházet hustou klečí a skalisky, takže se nám cesta ještě ztížila. Celou cestu plašíme medvědy obeznámeni s jejich přemnožením a kamaráděním s náhodnými turisty, zpíváme, tleskáme… Vysílení docházíme na Královu skalu.Máme hlad a tak vytahujeme zásoby. Každý se zbavje všeho, co má, aby měl lehčí baťoh - nejsme ještě ani v půlce. Na Králově Skale nás obkličuje prazvláštní létací hmyz s prdelkou prouhatou jako vosa, ale vosy to nebyly. Strategicky nás obkličovali ze všech stran a patřičně nás hlídali - nebo pozorovali?
Po obědě vyrážíme na Královu Hoľu, čeká nás ještě převýšení 400 m a budeme na bodě 1946 m - vycházeli jsme z 881 m, což je docela ku…vské převýšení s plnou polní. Nahoře nevybití hází ufo a ostatní nabírají další síly. Cedule na rozcestníku ukazuje 3h na Andrejcovú. Cesta vede po hřebeni na Střední Hoľu a Orlovou, na Bartkovou - stále nahoru a dolu.
Co bychom jiného od hřebene ale také očekávali ;). Ve Ždiarském sedle, kde je případně možné přespat v seníku, cedule slibují už jen 0,5h do cíle. Opět stoupáme, což se ze sedla stalo tradicí, jdeme, jdeme, jdeme a Andrejcová nikde. Na všech ukazatelích psali časy, které se nám nějak nedařilo plnit. Všechno bylo nějak dál, než psali - obzvlášť ta Andrejcová. Konečně jsme tam, zrovna začíná poprchávat, takže se radši schováváme do chaty.
První do chaty jsme přišli Jirka, Michal, Ája a já a vzápětí po nás Evík. Zbytek výpravy se někde coural - nemohli najítchatu, šli podle šipky rovně 100 m a teprve asi po 1 km je napadlo se vrátit :D. Zabíráme celé horní patro, dole už pár nocležníků je a vaříme čaj. Služba dneska padla na šťastlivce Honzu s Evou, protože nesli plechovky fazolí, tak aby se jim ulevilo. Večeře byla výborná, všichni máme plná bříška.
Po nás do chaty přišla ještě dvojice táty a syna, kteří byli děsně hluční, ale taky prdlí. Kolikrát mě rozesmálo, jak se bavili.
Sedíme ve společné místnosti, pijeme večerní kávičku, baštíme dobrůtky a pročítáme si návštěvní knihu. Některé zápisky nás ale trochu vyvedly z míry. Spousta lidí, kteří přišli z Ramži a šli po hřebeni, sdělovali své hrůzné zážitky ze zdolávání padlých stromů přes cestu, roztržených kalhotech ale i odřených kolenech a rozdrásaných rukách. Horská záchranná služba ale znovu potvrdila, co mi psali mailem, že cesta je odklizená a pro turisty bezpečně schůdná. Komu ale věřit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kimi Kimi | Web | 1. listopadu 2012 v 17:09 | Reagovat

Poezie musí být stará jako skála a mladá jako příboj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama