Podzimní zasněžená Sněžka - sobota

13. listopadu 2007 v 10:39 |  v botách
SOBOTA
Ranní budíček nám zajistil obětavý Pavel. Vstávat se mi moc nechtělo, ale byla jsem jedna z posledních a tak i já opouštím teplý pelíšek. Snídáme úžasný oříškový perník politý čokoládou od Pavli nebo bublaninu.
Nedočkavci zimních radovánek se hned po snídani vrhají ven třímajíc v rukách snowbiče. Vyjeli jsme si dráhu na kopečku pod chatou, po které jezdíme dolů pokud možno bez pádu a snažíme se jí co nejvíc prodloužit. Pod chatou už nás to omrzelo a tak se přesouváme na prudčí kopeček vedle chaty. Většina party se v klubovně cpe gulášovou polívkou a z okna nás pozoruje.

Je 11h a my vycházíme čelit dobrodružstvím, které nám přinese cesta na Sněžku. Jdeme všichni, nejsou žádní srabíci mezi námi. Také všechny čtyři snowbiče našly svého majitele a žádný - leč malý - kopeček nezůstal neposkvrněn skluznicí plastových dětských hraček. Hanička nasadila tempo hodné závodníka při zdolávání světového rekordu a zmizela v nedohlednu. Už jsme jí neviděli. Pavel, Pavla, Jirrik a já přicházíme k chatě Jelenka jako první a plánujeme první malé občerstvení. Pavel s Pavlou šli dovnitř objednat, my zatím venku snowbičujeme a čekáme na ostatní, aby nás nepřešli. Nikdo se ale netváří nějak nadšeně a všichni chtějí pokračovat, dokud je hezky. Necháváme je jít napřed a sami se napájíme čajem s griotkou. V hospodě se dozvídáme, že tu Hanička sbalila kamaráda z party od vedlejšího stolu a že tím jejím tempem musí už být na Sněžce. Hospoda byla plná Poláků, kteří když odešli, jako by to tam přestalo žít. Vycházíme těsně za nimi a to byla chyba, protože to byli děsný brzdy. Navíc jsme zrovna procházeli klečí, kde byla jen úzká vyšlapaná cestička a tudíž jsme je nemohli předejít. Konečně zdoláváme pár Poláků, Jirka a já a za námi kamarádi z hospody. Před námi zbyla už jen jedna Polka; vysoká, hubená, s velkýma krásnýma očima, Pavlova favoritka. Ten byl ale s Pavlou někde kdesi v dáli za námi. Slyšíme jak se pánové za námi baví o jejích dlouhatánských nohách, kterými by mohla hory překračovat.
Pod úpatím Sněžky nás Pavel s Pavlou došli, vyměnili jsme si partnery a tak na vrchol pokračuju v doprovodu Pavla. Vítr se zvednul, začala vichřice, významně se navíc ochladilo a tak zapínám bundu a ani kapucou už nepohrdám. Nahoře se potkáváme s prý také právě dorazivší skupinou, co se nechtěla zdržovat v hospodě. Probíhají vrcholová fota a SMSky Georgeovi. Nacházíme dokonce pohřešovanou Haničku, kterak hoduje u stolu se svým novým objevem Jurou. Polská hospoda, polská obsluha, polské ceny ve zlotých. Přepočet je 1:10. Objednáváme si čaj a Pavel vybaluje chleba s Juniorem a sýrem a Pavla zase hromadu sušenek. Snažíme se zahřát u topení, ale moc to nefunguje. Hanička se přišla rozloučit, že na nás počká na Pomezkách. Popadla Juru a v tu ránu byli fuč. Ještě chvíli se hřejeme u topení a když zjišťujeme, že je to spíše horší než lepší, zvedáme se, že půjdeme také.
Vracíme se stejnou cestou jako ráno. Počasí na Sněžce ještě mírně přitvrdilo a vítr nám šlehal do již zarudlých tváří. Opatrně jsme sešli po zledovatělé přístupové cestě až pod Sněžku, kde už nefoukalo a nesněžilo. Naopak, chvílemi jsme mezi mraky viděli vykouknout pomalu zapadající sluníčko. Proklestili jsme se klečí k nádhernému prudkému sjezdu. Snowbiče jsme si vrazili pod zadky a drandili až k boudě Jelence. Tady si i odvážný Vláďa zkouší svůj talent a stoupá na neposedné plastové prkno, které ho odhodilo daleko do sněhu. Takovejch pádů už tu bylo a ještě bude. V celku ale celí mokří se vracíme do chalupy, cestou jsme našli i Haničku (opět v hospodě). Po tak náročném dni se všichni těšíme na svou půllitrovou porci svíčkové. Jak včelky všichni krájíme, ohříváme, nosíme a pak se za odměnu ládujeme. Pochválím se - vypadalo to honosně. Talíř plný knedlíků, masa a omáčky ozdobený kouskem citronu a brusinkami. O přídavky nouze nebyla, omáčky bylo dost.
Po večeři se začíná co jiného, než zase chlastat, i když rozjezd byl poněkud pomalejší než včera. Diskutujeme nad významem cedulek a zavěšených okovů. Chataře jsme nařkli z účasti nebo snad dokonce z vedení nějaké sekty. Každý chtěl vědět, co se skrývá za dveřmi klubovny, ale jejich tajemství nám zůstalo utajeno. Další kapkou do poháru bylo, když Pavel objevil za plentou špalek se sekyrou - obětování! Program si dál zpestřujeme čtením z Hančiný knížky Mužsý šovinosmus pro pokročilé, jelikož prohlížení fotek na televizi nebylo možné zprovoznit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama