Kokořínsko

24. listopadu 2007 v 23:01 | Péťa |  v botách
Kokořínsko
Kokořín, Dolina - odb. ke hradu Kokořín - Kokořín,obec - Klemperka - Šemanovický důl- Kostelíček - Malá Jestřebice - Nedamy, jeskyně - tábořiště U splávku - Kokořín, Dolina
Je neděle 8 hodin ráno a zvoní budík. Po flámu, ze kterého jsem se vrátila až nad ránem, se mi z vyhřátého pelíšku moc nechtělo. Ale protože nás čekal krásný výlet v kokořínské přírodě plné hustých lesů a pískovcových skal, vyskočila jsem jak čamrda.

Bez snídaně, protože už jsem to nestihla, jdeme na metro a autobus na Prosek, kde máme sraz s Peťou. Přijíždíme naštěstí dostatečně včas, abychom stihli i smažený sýr v housce z kiosku u autobusové zastávky. Chvíli nato vidíme, jak se do křižovatky vřítila Lucinka řízená Peťou, nasedáme a drandíme na místo srazu s ostatními - na Ládví. Celkový počet dnešní výpravy sčítá pět - Peťa chlapeček, Jirrik, Klárka, Hanička a já - Péťa holčička.
Cesta proběhla v pohodě, žádné zácpy po ránu, žádné bouračky, žádná jiná nečekaná překvapení. Lucinku parkujeme na parkovišti v Kokořínském dole pod hrdým hradem Kokořín a po modré značce se zahříváme svěží chůzí do kopce k hradu.Pochybnosti nad provozní dobou této památky jsme neměli a tak jsme zavřenou bránou nebyli vůbec překvapeni. Modrá značka nás dále vede chvíli lesem a chvíli po silnici do obce Kokořín. Zmínila jsem se o místě, které nebylo v původním plánu cesty a o kterém mi vyprávěl táta, zvaném Staráky. Nikdo neváhal a tak se po telefonické navigaci ocitáme na tomto romantickém místě. Jedná se o komplex jeskyní, chodeb a skalnatých plošin, který byl pravděpodobně kdysi skalním hradem, později sloužil za obydlí chudým. Dnes je bohužel přístupná pouze spodní jeskyně, vchod do zbytku areálu je zatarasen mříží a vše je obehnáno palisádou, která nám dovoluje do objektu pouze nahlédnout z protější skály. Po vyšlapaných pěšinách a bukovou alejí se vracíme zpátky do vsi Kokořín.
Hodinky už ukazují 11h, žaludky některých volají po obědě a navíc tady byla poslední možnost se najíst. Já bohužel této šance nevyužila, moje chuťové buňky žádaly něco jiného než nabízel strohý seznam dvou jídel vypsaných na tabuli. Všichni se jinak vrhli na smažák s hranolkama.
Z hospůdky vycházíme občerstveni, s plnými bříšky a těšíme se na výlet, který máme celý ještě před sebou. Scházíme po asfaltce po modré značce do údolí, povídáme, bavíme se. Údolím a zablácenou cestou dále pokračujeme ke Klemperce. Jdeme a jdeme, aleKlemperka pořád nikde. Zdá se mi, že posledně to bylo ke Klemperce daleko blíž. Ocitáme se na rozcestí mezi Truskaveckým a Zimořským dolem a v tu chvíli už mi bylo všechno jasné. Jdeme špatně! No co, to byl takový 4 km bonus povídám ostatním. Jelikož jsme směrově úplně jinde, nezbývá než se vrátit. Ztrácíme něco málo drahocenného času, ale nálada neupadá. Od místa, kde jsme sešli z plánované cesty to ke Klemperce bylo skutečně kousek. Lezeme nahoru po žebříku, vytahujeme čelovky a zkoumáme skalní útroby. Branka do spodní jeskyně byla naštěstí také otevřené, takže jsem konečně také viděla, jak to vypadá v podzemí. Mnohými badateli byla Klemperka považována za skalní jeskynní hrad, D. Podroužek jí považuje za skrytý skalní špýchar, čemuž kromě přístupu po žebříku na rozlehlou pavlač svědčí i fakt, že přímo naproti Klemperce je skalní byt, bohužel v poněkud dezolátním stavu. Jirrik někam zmizel. Najednou je vidět, jak běhá nahoře po skalách. Chce slézt někudy dolů, ale nakonec po dlouhých přípravách usuzuje, že je to nebezpečné a vrací se cestou, kterou nahoru vylezl zpět. Po žluté pokračujeme dále Šemanovickým dolem až k jeskyni - skalnímu bytu - Rozbořence.Kluci se nám někde zapomněli a tak na ně čekáme u cesty, aby nás nepřešli. Rozbořenka je další skalní byt, zachovalý, udržovaný a podstatně větší, než jaké jsem doposud viděla. Všechny otvory - okna i dveře - jsou něčím zabedněná, takže teplo z kamínek, která jsou vevnitř k dispozici, tolik neuniká. Vevnitř je jakási sednice se stolem a rádoby kuchyňkou, jinak cca ještě 3 ložnice s dřevěnými kavalci. Když jsme se dostatečně pokochali, vydáváme se dál po žluté značce. Cestou potkáváme povalenou ceduli odkazující na hospodu U Petra - ten jich ale má :). Přicházíme na rozcestí, kde se poprvé v životě setkávám s bílou značkou, ale my pokračujeme do kopce po žluté k tzv. Kostelíčku. "Je to mohutný pískovcový skalní blok, obíhaný nižší terasou a chráněný na východní čelní straně širokým tesaným příkopem. Na jihu je patrné původní schodiště vedoucí na vrcholovou plošinu, snadnější způsob je ovšem přes skalní převis - světničku, z níž vede ve skále tesaná chodbička s pozůstatky dřevěného rámu dveří do podvalí hlavní stavby - snad původně dřevěné obytné věže, která stávala v západní části horní plošiny. Odtud vedou další tesané schody přímo na plošinu. Podle dalších úprav skalního podloží, kůlových jamek a draží (kapsy pro založení dřevěných konstrukcí)existovaly na plošině i další lehčí stavební konstrukce. Zajímavostí je, že celý tento skalní blok mohl být původně pouze jádrem mnohem většího opevnění, např. středověkého hradiště, neboť nedaleko východním směrem je hřeben a přístupová komunikace přerušena příkopem a vnitřním valem."
Hodiny už docela pokročili, sluníčko už se začalo chystat ke spánku a tak, když jsme stáli na dohled Malé Jestřebici, bylo už pološero. Přidali jsme do kroku, abysme stihli prohlédnout ještě Nedamy, ale nedočkavé sluníčko bylo rychlejší. U Nedam v temném černém lese už jsme nasazovali čelovky kvůli strašidlům, ale jediná strašidla v lese jsme byli my sami. Za tmy tmoucí dorážíme k autu a jsme všichni šťastní, že si Lucinku nikdo nevypůjčil. Nasedáme a jedeme směr Prosek, kde proběhla sumarizace za cvakání čínských hůlek v čínském restaurantu.
*Špýchary byly budovány jako přízemní, zvýšené, jedno- či vícepatrové věže, které byly často opatřeny pavlačí, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany. Do vyšších podlaží se ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužily však i k úschově jiných produktů (např. uskladňování ovoce), nářadí, odložených předmětů, v létě i k přespávání. Stávaly mimo obydlí tak, aby byly dobře viditelné z domu a zejména, aby byly bezpečné před ohněm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama