Korsika na kole - 8. část

10. října 2007 v 13:21 | Péťa |  na kole
ČTVRTEK ( 102 km)
Celou noc cabilo a foukal vítr tak, že jsme párkrát chytali stan, aby neuletěl. Ráno bylo tak střídavě sluníčko a přeháňky. Přesto se rozhodujeme odjet celou trasu. Možná je zbytečné psát, že nás na dopolední etapu vyráží jen pár a jsme mezi posledními (není to už fádní? ;) ).

Přes Corte jedeme za Petrem a Jirkou, vypadali že ví kudy se vymotat a hned za městečkem začínáme poprvé stoupat na 654 m.n.m. Začíná poprchávat, ale naše "neoprény" nasazujeme až těsně před sjezdem.Stále se držíme D18 a za odměnu můžeme zase stoupat na 664 m.n.m. Cestou přestalo pršet, pozorujeme kravky u silnice a kocháme se krajinou. Silnička je opuštěná, lemovaná kamennými zídkami a opuštěnými staveními. Po D18 doklesáme až do Ponte Leccia, kde čeká autobus a odkud začíná odpolední etapa.
Vaříme zahřívací polívku, protože je hrozná zima a pokračujeme v cestě. Nasadila jsem dokonce i rukavice. Kus cesty musíme po N197, která se pak dělí na hlavní N1197 a vedlejší N197. Je to takové mírné stoupání serpentýnkami obklopenými vychrtlými kravami podél vyschlého potoka Navaccia. Nechápu, že je vyschlý, když furt prší. Oblékáme zase "neopreny" a odbočujeme na D12, po které stoupáme do vesničky Novella, kde potkáváme Luisu a Ríšu. Nejsme si jisti cestou a tak vytahujeme mapu, která je hnedle celá promočená. Nakonec se ještě Jirka ujišťuje u Frantíka, který jel zrovna kolem.
Sjíždíme po částečně opravené místní silnici, chvíli jedeme po nádherném novém asfaltu a chvíli po staré rozbité silnici. Byla nám taková zima, že jsme si chtěli dát čaj na zahřátí, ale nebylo kde, paní měla polední pauzu do 19h :D. Blížíme se do finále a po D81 se drápeme na poslední kopec 421 m.n.m. Zbývá nám posledních 20 km do St. Florent. Projíždíme několika vesničkami a otevírá se nám výhled na Desert des Agriates,neobydlenou oblast s krystalickým podložím mezi silnicí a pobřežím, která je celá porostlá Machií. Škoda jen, že je tak ošklivo. Ne vždycky byl ale tento kout Korsiky považován za poušť. Ještě v 19. st. tady rostly olivové háje, pěstovalo se obilí a přes zimu pásl dobytek. Způsob obhospodařování, k němuž patřilo vypalování porostů, které se občas vymklo z rukou, tak vedl k vysušení krajiny a ztrátě úrodné vrstvy půdy.
Do St. Florent vjíždíme v koleně, kterou zdržoval v serpentýnách autobus. Odbočku do kempu jsme přejeli, ale alespoň jsme si v městě nakoupili. Celí šťastní, že už jsme v kempu a že nás čeká horká sprcha, se vítáme s ostatními. Po večeři chvíli hrajeme prší, z Libora se dneska stává bavič večera. Šíleně přituhlo, vůbec nestačí vrstvy, co máme na sobě. V horách prý sněží. Nádhera - všude si to vozíme s sebou a teplo se nám vyhýbá obloukem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G G | Web | 10. října 2007 v 15:22 | Reagovat

Na Korsiku musíte znovu. Vždyť Vám furt cabilo. My jsme byli sice taky splavení, ale od potu. Déšť jsme na Korsice nezažili. Podle popisu teď jedete místy, která my budeme - někdy příště -objevovat. Neměli jsme taky požáry, hasičské hlídky jsme ale i s technikou viděli všude. A v lesích jsme obdivovali charakteristické cisterny napájené prameny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama