Korsika na kole - 6. část

8. října 2007 v 15:53 | Péťa |  na kole
ÚTERÝ ( 75 km)
Vzhledem k náročnosti dnešního programu jsme vyjížděli autobusem do L'Ospedale už v osm. Nasedáme na kola a zanedlouho projíždíme kolem napůl vyschlého Ospedálského jezera a dále pokračujeme po D368 a D268 krásnou krajinou Forét de Ospedale a Forét de Zonza s výhledy na skalnaté vrcholy hor do sedla Col de Bavella 1243 m.n.m.

Sedlo Col de Bavella patří mezi nejhezčí na Korsice. Přesně v sedle je soška Panny Marie Sněžné, pod níž najdeme křížky zahynulých horolezců - tato oblast je vyhlášená krásným a obtížným lezením. V sedle roste několik typů borovic, jejichž tvary jsou ovlivněné větrem. Panorama hor tvoří mimo jiné 2134 m vysoký Monte Includine a Aiguilles, Fourches de Bavella, Cornes d´ Asinao.
Už máme najeto 35 km a je krátce po poledni. Posilňujeme se obědem a rozhlížíme se po překrásném okolí. Ze sedla sjíždíme lesem Forét de Bavella asi 7 km k mostu přes potok Polischellu (480 m). Z kopce se to pekelně rozjíždělo a já trhla svůj osobák na 63 km/h. Nyní jsme na výchozím bodě ke kaskádám Polischellu, což je asi nejkrásnější a nejdobrodružnější turistická trasa na celém ostrově. Jedná se prakticky o plaveckou túru, zpestřenou při zdolávání vodopádů lezeckými partiemi. Cesta je prý dobře značená kamennými mužíky, ale já jsem si cestou nevšimla ani jednoho.
Kdo měl chuť máčet se v ledové vodě se převlékl do plavek a vyrazil ve společnosti zkušené a odhodlané Markéty zdolávat hluboké tůňky. Vlevo od mostu přes potok Polischellu klesá cesta, která nás vede po levém břehu k 1. kaskádě.Tuto dvoustupňovou kaskádu jsme mohli sice i obejít, ale mnohem větším zážitkem je přeplavat velké jezírko a vystoupit vlevo od kaskády až k jejímu prvnímu stupni. Hned nato následuje 2. kaskáda. Přeplaveme tůň a kaskádu objedeme zprava. A tak to pokračuje stále dál až k x-té kaskádě, kterou jsme zdolali. Neustále proplouváme křišťálově se třpytící a mrazivě ledovou vodou jezírek, přelézáme nádherné kaskády a vodopády a obcházíme hluboké rokle.Poslední kaskáda, ke které se dostáváme, je už poměrně vysoká a tak je odvážlivců, kteří lezou nahoru, aby si mohli skočit, je podstatně méně resp. 3 (Jirrik, Jirka a Markéta). Nás zbylých pět jim zezdola fandí. Cesta zpátky je o dost jednodušší (jak pro koho), protože se kaskády seskakují do těch hlubokých chtivých jezírek. Musela jsem v sobě najít hodně odvahy, abych skočila. Na jedné kaskádě, jsem se ale šprajcla a nešlo to. V seskoku bránil balvan, který bylo nutné překonat a i když jsem viděla, že to nic není, nešlo to. Hned jsem si vzpomněla na film "…..", kde Tomáš Holý vysvětluje, co znamená bát se tak "na půl": "Vršek by šel, ale spodek nechce". Slézám tedy ještě trochu níž do takové škvíry a hups.
Vracíme se ke kolům, převlékáme a vyrážíme na posledních 40 km. Bylo 16 hod. a času pomálu a tak jsme to svištěli, co to dalo. Poté, co jsme v Solenzare najeli na hlavní N198, po které jsme dojeli až do kempu v Ghisonaccii "U Casone", cesta ubíhala poměrně rychle, ani jsme nezastavovali. Večer klasicky trávíme ve společnosti naší sedmy, tláskáme jedno přes druhé a pak hajdy na kutě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G G | Web | 9. října 2007 v 22:13 | Reagovat

Jo skákání, to je silný zážitek. Náš průvodce, ohromný fanda do lezení, nás vytáhl (3 účastníky) až k poslednímu vodopádu. Všechny stupně jsme vylezli, jen jednou obcházeli po břehu (levé straně). Cesta zpět byla dost adrenalinová. Jednou jsem se zaseknul, a přes silné odhodlání jsem nemohl poslat do mozku ten správný signál a skočit. Vzpomínám, že jsem se musel pomaličku nasunout na hranu oblého masivu a odrazit se tak, abych se trefil na správnou hloubku. Po dlouhém uvažování jsem usoudil, že to asi nezvládnu a chtěl zpět. To už ale nešlo a tak jsem skočit MUSEL. Byl jsem hrdina, ale já jinou možnost už neměl! Vzpomínám na to, jako na zážitek z kategorie NEZAPOMENUTELNÉ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama