Korsika na kole - 4. část

6. října 2007 v 8:00 | Péťa |  na kole
NEDĚLE ( 41 km)
V noci mi přišla dát liška pusu na dobrou noc - no nekecám. Probudilo mě, jak mi studenej čumák jezdí po obličeji. Přestože jsme spali pod širákem a tudíž nemuseli balit stan, vyjížděli jsme - hádejte… - opět mezi posledními. Na výběr bylo ze dvou tras - kochací kolem moře po D155 nebo lesem do kopce po D55. Vybrala jsem tu lesní - méně frekventovanou silničku pozvolna se vinoucí do 624 m.n.m.

První 2 km pro mě byly utrpením, než jsem rozhýbala nohy. Na odbočce do vesničky Coti-Chiavari se setkáváme s Tomášem, Hankou a Štěpánkoua od té doby jedeme společně. Cesta pořád stoupá, občas nějaký krátký klesáček, ale ty ani nestály za řeč. Při jednom sjezdíku najednou Jirka zastavuje - u cesty rostly opuncie, tak je chtěl ochutnat. To byl ale nápad, … měli jsme trny všude; na rukách, na rtech, na jazyku…
Domotáváme se serpentýnkami přes Col de Cortone a Col de Gredello až k autobusu u plážičky Olmeto Plage. Dáváme si obídek a rozhodujeme se, jestli dál pojedeme busem nebo na kole. Jirka zapřemýšlel a rozhodli jsme se jet autobusem, protože se nám nechtělo moc
jezdit po červené (frekventované) silnici. Pozn. Silnice jsme si tu interně rozdělili na červené (frekventované hlavní), žluté (s nižším provozem) a bílé (většinou horské silničky s autem jednou za týden). Autobus nás odváží do městečka Sarténe, kde máme hodinku na prohlídku staré části s úzkými uličkami a kamennými domy.
Sarténe je považováno za nejkorsičtější z korsických měst a německý kronikář Gregorovius mu dal v 19. století přezdívku "město obývané démony". Jádro Sarténe je tvořeno náměstím Place Porta, na jehož jižní straně stojí žulový kostel Sv. Marie a které bylo v minulosti dějištěm krvavých vendet.
Po neúspěšném hledání záchodu (cestu nám vysvětlovala Francouzka francouzky) máme i čas na prohlídku starobylé městské části Santa Anna, která je tvořena labyrintem úzkých uliček a domů připomínajících malé pevnosti vyznačujících se malým množstvím oken a pravděpodobně i čtvrti Carababa, která je tvořena pozoruhodným množstvím uliček a průchodů. Na závěr jsme si ještě chtěli dát palačinku, ale jelikož bylo docela pozdě a navíc u palačinkárny stála fronta, k autobusu jdeme pozdě. Kousek za Sarténe nabíráme ty, kteří jeli kolmo a neflákali se jako my. Není mi dobře z jízdy autobusem, takže si k večeři dávám jen polystyrén se sýrem. Nakonec se to ale vybralo a vydržela jsem s ostatními při hře Stupido, která nám vůbec nešla, dlouho do noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G G | Web | 7. října 2007 v 22:04 | Reagovat

Sleduji povídání o Korsice každý den a porovnávám se svými vzpomínkami. Bonifaco je místo hodné obdivu. Jak vidno,  cestovní kanceláře u cyklozájezdů tento den kola vypouští a dávají přednost operativnějšímu autobusu. Kolik stála lodička? Náš vedoucí usmlouval hodinu plavby na 10 Eur, navíc, palubní mikrofon mu byl k dispozici.

2 Péťa Péťa | 8. října 2007 v 16:01 | Reagovat

Jelikož bankéřem byl Jirrik, tak nevím, kolik jsme platili. Vznesu dotaz. Palubní mikrofon jsme také měli k dispozici a Markéta nám řekla spoustu zajímavých informací, které jsem do vyprávění také zahrnula. Projížďka byla moc fajn i když pršelo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama