Korsika na kole - 2. část

4. října 2007 v 12:48 | Péťa |  na kole
PÁTEK ( 85 km)
Ráno v šest nám zabimbaly zvony, vstávali jsme ale až v sedm. Bylo poměrně chladno, taky jsme byli docela vysoko v horách, ale sluníčko už vykukovalo za horama. Posnídali jsme a už chceme jít balit, když je vyhlášen breefing. Každé ráno o půl deváté nám bude Markéta ukazovat na mapě denní trasu. Dobalujeme a vyrážíme mezi posledníma. Hned na rozehřátí nás čeká druhá polovina kopce z předchozího dne - dalších 20 km nahoru. Pokračujeme tedy po silnici D84 a hned za vesnicí přejíždíme most přes Golo.

Silnici lemují divoká prasátka, sem tam kráva. Stoupáme pozvolna a pomalu, abychom šetřili síly (budou se ještě hodit), nejvyšším lesem ostrova, v němž 70% stromů jsou Borovice černé, některé až 50m vysoké. Vystoupali jsme si až do sedla Col de Vergio ( 1477 m.n.m.), kde se setkáváme s ostatními a později i s busem. Následujících 35 km sjíždíme přes Evisu do městečka Porto, kde trávíme příjemné 2h u moře. Cestou od horské vesnice Evisa silnici lemuje místy až 1000m hluboký kaňon Gorges de Spelunca, kudy vedla prodloužená trasa, ale my jsme tudy nejeli. V Portu stojí za povšimnutí janovská strážní věž z 2. poloviny 16. století.
Z kopečka se nedá jezdit pořád, takže nás čekalo opět stoupání. Sice bylo o dost kratší, ale o to prudší.Nejen cyklisté, ale i autobus měl co dělat, aby vyjel. Pokračujeme tedy po silnici D81 jihozápadně od Porta, kde se nachází světoznámá oblast bizardních rudých skal. Její název, Calanches, vychází z korsického slova calanca, což je v překladu zátoka či záliv. Charakteristickým rysem oblasti jsou podivuhodně zvětralé a zvláštně do červena zabarvené skály s majestátními borovicemi. Některé z těchto skal připomínají svým tvarem zvířata či figury a podle nich jsou také pojmenovány. Asi nejznámější je Psí hlava, Biskup s monoklem a další.
Už skoro propadám zoufalství, když to konečně přišlo. Před námi, za námi, prostě všude se rozprostíraly nádherné v zapadajícím sluníčku červeně zbarvené skály Les Calanches s v pozadí tyrkysově modrou hladinou moře. Skrz skaliska dojíždíme do městečka Piana, odkud opět stoupáme až na 491 m.n.m., abychom nasbírané výškové metry mohli rázem zase ztratit. Sjezd stál ale za to - i auto jsme předjížděli J. Z 500 do 0 a teď už nás čeká jen krátké závěrečné stoupání do kempu kempíčku Torraccia.Přijíždíme do kempu, stavíme stan a těšíme se na teplou sprchu, která z nás spláchne celodenní dřinu. Vaříme si mňamózní véču - rýže, kari omáčka a ďobačky. Dnešní večer byl zlomový, vybíráme si skupinku "nejmladších" účastníků, se kterou už tak nějak od té doby snídáme, večeříme, občas jezdíme a také stanujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama