Motto pro tento rok

7. ledna 2014 v 21:48 | Péťa |  různé
"Na konci vše dobře dopadne, a jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec" J.Lennon
 

Borkaman 2012

13. července 2012 v 23:53 | Péťa |  na kole


Můj první cyklo-závod, kterého jsem se měl zúčastnit v šesti nedělích, mí rodiče prošvihli, resp. dorazili jsme nějakou tu
hodinu po startu. I druhý závod začal být v ohrožení, protože táta musel zůstat doma pracovat. Tak jsem na mámu zkoušel psí pohled, sliboval hory doly (slibem nezarmoutíš), abychom alespoň my jeli. Povedlo se! Že to s tou mámou ale umím Smějící se.

S maminkou jsme postavili stan, taková přenosná garsonka bez sociálky, ve stanovém táboře. My ale měli nejmenší! Bezva bylo, že jsme byli pořád vlastně venku, i během spaní. Ráno budím mámu "příprava na přípravu" Usmívající se; nesmíme udělat tátovi ostudu a prohrát. Jenže to by nesměla šlapat máma. Jela jako hlemýžď a pak ty odpovědi! Táta by to všechno určitě věděl. Nemohl jsem se na to dívat, tak jsem radši dělal, že
spím. Jednu kontrolu hluboko v lese jsme nenašli, ale zato jsme se zamotali tak, že jsme byli rádi, když jsme se z lesa vůbec dostali ven. Kontroly červené - bikerské - kde se daly nalovit body máma srabácky rovnou zavrhla. Ke křížku ve křoví jsme to brali zkratkou přes kopec po poli, rybářům jsme plašili ryby při lovení bodů v hlubokých vodách a ještě teď na sobě najdeme zbytky bahna z putování po lesích.

Ruby nejenom že poprvé neorganizoval, závodil a vyhrál (což bylo stejně jen díky protekci za poskytnutí licenčních práv nových pořadatelům), ale také poprvé neoblékl svůj hodobóžo bílý pulovr (asi se na něm přes zimu napásli moli). Chyběl Huby, nebyly placky Zamračený. Nahradila je ale malinovka, a tak všude pobíhaly děti s růžovými fousy okolo pusy Usmívající se.


Buřty se rožnily, kytara drnčela, pivo teklo proudem a tu a tam se ze stanu ozvalo některé z opuštěných ratolestí.




Velká Fatra

13. července 2012 v 0:51 | Péťa |  v botách

Petr šlape Arturovi na krk, stahuje čas příjezdu skoro o půl hodiny, aby nám navigace v závěru připravila turistickou vložku po žluté značce. Tak tahle zkratka byla zatím nejvydařenější, skoro nominovaná na záchranu vrtulníkem.


Největší vedro a my se šplháme na přímém slunci na pivo a párek na horskou chatu. Děti to po chvíli vzdávají a bezvládně boří tváře do hrany krosniček. Ondra sedl do ovčího lejna, a tak jsme jim raději utekli. Dohnali nás až na chatě.Smějící se

Vojta ukradl Katce chleba a s nadšením ho drobil po celé dece. "Lopušák" Ondra nabyl po včerejšku dojem, že se všude v nižších polohách v okolí potoku bude prodírat lopuchy a kopřivami a zbaběle to raději obešel po vrcholu. Nás čekal krutý sestup se sklonem 45st., po kterém jsme chodidla hasili v ledově chladném potůčku. Stále čekáme na ty lopuchové porosty, ale kde nic tu nic. Vlastně, jeden lopuch mi posloužil jako věšák na odhozené svršky u horské tůňky s vodopádem. Po celodenní tůře máme k večeři každý dvě míchaná vejce a plátek chleba (nemůžu koukat na Farmu, tak se aspoň mohu vžít S vyplazeným jazykem).
 


Smržovka

13. července 2012 v 0:32 | Péťa |  Vojtidlo

Co je jednodušší, zabalit se s dětmi na víkend nebo vyhořet? Doma to vypadá jak po výbuchu, vařím, peču, dítě mě tahá za nohu a řve. Tašky zejí prázdnotou, čas neuvěřitelně rychle ubíhá a manžel nikde. Konečně, záchrana přišla! Peťa se ujímá jako vždy cyklopotřeb, já se vrhám na balení tašek. Za 10 minut to ale těžko zvládneme. Upozorňuji spoluposádku, že budeme odjíždět tak o půl hoďky později. Přestože se kasají, že už stojí v pozoru a čekat na nás nebudou, počkali. Na týdenní dovolenou asi půjčíme dodávku, protože kufr byl věcmi na dva dny plný až po okraj. Někdo měl v autě klid, někdo řev, podle toho, jak si to kdo uměl zařídit, resp. mé dítě se řevem a taháním za nohu unavilo ke spánku.

Ukládáme mrňata do postýlek a scházíme se podle jejich vytrvalosti jak švábi na pivo. Pivo ale nebylo. Lijeme do sebe medovinu, nožiček by se jeden nedopočítal. Po dobré medovině se chystáme k dobrému spánku, ale to bylo v jiné pohádce. V té naší to bylo trochu jinak, začala párty mrňat. Ráno si připadám jak po nekonečném flámu, mám oteklé oči, třeští mi hlava, naspané mám dohromady asi 3 hodiny. Něco po mně rajtuje, řve do ucha a štípe do bradavek. To něco je můj syn, který po mně rajtuje už od pěti, zatímco já chvílemi upadám do komatu.

První vyjížďka na kole 2011 - Brdy

13. července 2012 v 0:26 | Péťa |  na kole
Konečně se dostalo i na mě, protože Pro_pa silničku odpískal. Naplánovali jsme si krátký výlet přes Brdy do Haloun - musíme přece splnit bikerskou povinnost . Vlakem jsme se přiblížili do Řevnic, přeci jenom jsem se necítila hned na 100 km výlet . Ve výsledku jsem byla ráda za najetých 32 km a ještě den jsem si lízala rány. Teď ale hezky popořádku.

Vimperská 24 - 2010

17. února 2011 v 15:53 | Péťa |  na kole

Dostala jsem pořádný kolo, a tak už jsem velká holka a můžu na opravdovský závody. Pravda, nešla jsem do toho po hlavě, ale zpočátku jsem dění a průběh závodů sledovala z pozice velmi důležité osoby - supportu a fotoreportéra. Byla docela zábava projít celou trasu pěšky, během čehož jsem některé závodníky viděla minimálně 5x, uskakovat do křoví před horlivými závodníky týmů (před singlisty nebylo třeba uskakovat tak rychle), čekat na zajímavých místech kvůli fotce hodinu, protože PB mě zrovna před chvílí minul a na závěr to poklusem stihnout do cíle tak, abych udělala vítěznou fotku manžela nad sebe samým. Se suppotováním jsem se ale na dlouho nespokojila. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem být ten, kdo jak kretén zcela dobrovolně krouží 24h po 10km okruhu, ať je horko nebo zima, tma nebo světlo, sucho či blátivo. Kdo nejde spát, i když tělo hlásá stop stav a usíná i za jízdy. Kdo jezdí na banány a zajídá je melounem, protože na nic jiného stejně nemá chuť. A tak jsem se ocitla na startovací listině hned za svým manželem, mou psychickou podporou na trati. Přihlásila jsem se s motivací být aspoň stejně tak dobrá jako ON, touhou překonat sebe samu, sáhnout si na dno a nevzdat to.